Různí hrdinové vystupují v pásmu příběhů, spojených stručnými poznámkami autorčinými. Radovánky beskydských ogarů, jejich dospívání, lidová svatba, drobné starosti denního života, přírodní pohromy a konečně smrt a pohřeb horalův. Básnický národopis horského kraje, kde `chudoba a krása jedno jsou`.

Dějištěm románu je Horní Paraná, krajina, která patří třem státům (Argentině, Paraguayi a Brazilii). Vládne zde ještě polofeudální řád, plantážníci vykořisťují nejhorším způsobem nádeníky. Ti jsou vlastně pánovým majetkem, nic jim nepatří a tím, že jsou zadluženi, stávají se doslova otroky. Hrdina knihy, Ramón Moreyra je takovým ubožákem. Dal se naverbovat na práci do pralesa, ale již za plavby po řece Paraná poznává, že byl podveden. Zabíjí, aby mohl utéci. Ale, opilý, dá se najmout znovu a je dovlečen na loď...

Car Petr Veliký věnoval kovářskému mistru, dodavateli carské výzbroje Děmidovovi, pozemek na Urale, aby tam jeho rod kutal, stavěl železné pece a dodával železo do zbrojíren. Kovář - nevolník brzo v dobrém bydlu zapomněl na svůj původ a nejhorším způsobem vykořisťoval, šidil nakonec i cara. Vytvořil první typ kapitalistického kořistníka, založil jakousi průmyslovou dynastii, kterou román sleduje v barvitých realistických popisech měnícího se prostředí až do samého jejího vymření.

Podstatně přepracovaný a rozšířený román "Rytíři a lapkové". Autor sleduje počátky husitství na Benešovsku, rodící se z pocitu křivdy a odporu sedláků a chudých zemanů proti dravému útisku panstva v čele se Zikmundem z Rožmberka. Syn pokořeného zemana Zbyněk se přidává k rotě loupežných lapků. Po mnohých půtkách s rožmberskými táhne s větší vojenskou výpravou na poněmčené Znojmo. Česká vojska porazí uherského krále Zikmunda a rakouského arcivévodu. Zbyněk se spřátelí s Žižkou, který mu znechutí lapky. Oba přátelé bojují po návratu do Čech proti sociálnímu útlaku panstva. Na konci knihy se již ohlašuje příchod bouřlivé husitské éry.

Román o potomcích staropražské knihkupecké rodiny, z nichž nejmladší se vzbouří proti dekadenci svých bratří, láme pouta maloměšťáctví a nachází pravdivý vztah k životu. Děj románu se odehrává ve 20. letech a patří do cyklu autorčiných děl, zachycujících rozklad měšťáctví.

Básnícké dílo Rudolfa Mayera.

Kniha radosti a životního optimismu, psaná jako dílo oddechu po "Janu Kryštofovi". Rok dobrého Burgunďana Colase Breugnona, rok tragický, kdy našemu hrdinovi zemře žena, kdy vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Ale Colas miluje po galsku život a také jej učí milovat. Sám pak takto účtuje: "Že nic už nemám? Ne, už žádné starosti. Aspoň mne nic netíží. Nikdy jsem se necítil tak čilý, svobodný a nikdy se tak volně nevznášel po proudu svého rozmaru.".

Osudy rodiny Gamzovcov od lipského procesu cez mníchovský diktát až po okupáciu nacistickým Nemeckom.

Jihoamerický statkář je ještě dnes naprostým pánem svého `živého inventáře`. Vykořisťovaní venkované nesmějí přejet statkářovy pozemky ani tehdy, když pospíchají s nemocným k lékaři. Jejich životy nemají zdaleka cenu plemenného hřebce. Ve stínu tohoto koně s rodokmenem prožívá služebná Bica, sama dcera svobodné matky, ilusi lásky k statkářovu bratru, poměštělému hejsku zapletenému do korupčních afér, a pak trpké zklamání ženy, opuštěné v mateřství milencem bez jediného vlídného slova.

V románu se autor vrací k námětu `Severního nádraží` o květnových bojích na nádraží Praha-střed, kdy z ohledu na mezinárodní předpisy železničáři ušetří nacistický lazaretní vlak, jsou však lstivě zaskočeni.

`Maryla` přímo překypuje šťastným, ryze jiráskovským humorem i poetickým kouzlem. Hrdinka novely, dívka mladičká, zrodila se v táboře a smělá proto je, že nad ní lidé starého pořádku trnou hrůzou. Ale totéž platí o starém Buchovcovi. Táborský hejtman se právě vrátil z Polska, z boje, a nyní má za klidného správcování Jiříkova sedět na své tvrzi. Šije to s ním a vře to v něm. Když mladý Rozvoda unesl Marylu, je to důvod k výpravě a Zbyněk táhne na nepřítele. Mezi Donkovem a Sonovem vypukla `trojská` válka. Příběh končí šťastně: na Staroměst. radnici je zvolen králem Čech Jiří z Poděbrad a přítomní zemané Buchovec a Rozvoda si v nadšení padnou do náruče. Společně se vracejí k Marušce - mladé matce. - Zato `Zemanka`, ačkoli vypráví o téže době, je povídka až krutě smutná. Lidé Tábora hledají nové cesty. Laurin, syn Tábor. bojovníka, propaguje a organisuje adamitství. Odroda naopak je strohý utrakvista, u Lipan stál na reakční straně. Jeho žena Eliška miluje Laurina. Když ji Odroda přistihl s ním, smrtelně ji ranil. Sám však umírá probodnut Laurinem. I zde ne Laurin, ale Odroda hyne. J. je s celou duší při novém. Ani adamitství ho neodstrašuje. Avšak je škoda Tábora, vše, co přišlo po pádu Tábora, byla ztráta, krok dolů. Odtud drtivý smutek povídky. (Podle doslovu.)

Snahou tohoto výboru, který předchází soubornému vydání Nerudova kritického odkazu v Knihovně klasiků, bylo `ukázat skutečný vývojový a společenský význam a pravdivou podobu Jana Nerudy jako jednoho z našich nejvýznačnějšíchkritiků 19. století, jako kritického realistu.` (Předml.) S tohoto hlediska byly vybírány jednotl. kritiky a statě, které vycházely původ. v růz. časopisech a teprve po smrti, Nerudově byly otištěny v sebraných a vybranýchspisech J.N. (vyd. Herrmanna, Quise, Rožka, Novotného Nováka a j.). Výběr se snaží zachytit nejen Nerudův postoj k nejdůležitějším otázkám našeho kulturního života (jako byly na divadle boje o repertoir a herce, v literatuřezápasy s Jakubem Malým a v hudbě boje smetanovské), ale chce také zachytit Nerudovo stanovisko k růz. otázkám v kritikách známých děl našeho i cizího umění. - Stati jsou rozděleny do čtyř hlavních oddílů, Literatura - Divadlo -Hudba - Výtvarné umění a opatřeny podrobnými a obsáhlými poznámkami.

Obsah knihy nájdete tu.

Román o posledních válečných a prvních poválečných dnech ve sběrném táboře u Mnichova, kde jsou soustředěni osvobození váleční zajatci a političtí vězni...

V prvých kapitolách románu poznáváme Italii, jak si ji Stendhal představoval v jejích nejšťastnějších chvílích za příchodu francouzské armády. Mladý hrdina románu, Fabrizzio del Dongo, nadšený pro Napoleona a jeho ideály, dostane se do bitvy u Waterloo, její líčení je skvělou ukázkou Stendhalova popisného umění. Největší část svého života prožije Fabrizzio na dvoře vévody parmského, kde se má stát zástupcem arcibiskupovým. Parmský dvůr, jeden z četných italských dvorečků, zašněrovaných despotismem a monarchií 18. stol., je nadále střediskem děje. V tomto prostředí se odehrává celý děj, intriky a protiintriky, panovnické choutky a kariérismus patolízalů, strach a nenávist, mstivost a ambice, osobní účty a protekce. Základní rozpor Stendhalův je tu ještě zřetelnější - opět hledá Fabrizzio východisko z požitků civilisace staré a zkaženosti nové `civilisace zušlechtěné` - v ctižádosti, aktivitě, v lásce a nakonec v útěku ze života.

Další, samostatný díl Kratochvílova Husitského cyklu (prvý: Král obléká halenu). Zachycuje Husův proces v Kostnici. "Kostnický úsek Husova života byl zvolen proto, že se tam srážejí oba protichůdné světy svými nejmocnějšími představiteli. Dále proto, že právě na kostnické půdě lze nejlépe ukázat pravý poměr a nepoměr dramatu českého a světového." (Autor.) Vedle Husa vystupují v rom. postavy Zikmunda, který bojuje o upevnění císař. titulu a moci, Jana XXIII., bojujícího s ostat. dvěma papeži a kardinály o papežskou tiaru, kardinálů D. Aillyho a Zabbarelly, němec. kupců, ital. bankéřů, řemeslníků, sedláků a Jan Hus je zobrazen především jako reformátor sociální, útočící neohroženě a nesmlouvavě proti hospodářské moci církve, která je oporou feudalismu.

Děj románu je umístěn do nejvýchodnější části SSSR, na pobřeží Japonského moře severně od Vladivostoku. Odehrává se v bouřlivých letech 1919 - 1920, v době, kdy na Sibiři zuřil krutý zápas mezi silnými partyzánskými jednotkami a bělogvardějci, spřaženými s intervenčními vojsky Japonska a USA.

Námět románu je vzat z ovzduší českých umělců obrozeneckých, usilujících o to, aby národní české umění získalo zaslouženého uznání i v cizině, aniž se ovšem vzdá svého národního charakteru a společenského buditelského poslání.

Zbierka poviedok.

Zemědělský dělník Kumiak, jehož předci odedávna pracovali na šlechtickém velkostatku ve vých. Prusích, odjíždí krátce po skončení první svět. války do Poruří, kde se prý dají vydělat peníze. Jako horník zápasí tam pak s přírodou i hladem, dlouho nemůže prohlédnout vykořisťovatelské metody kapitalistů a dává se jimi podvádět. V srpnu 1923 propukla v Poruří mohutná stávka: 400000 dělníků žádalo odchod Francouzů, kteří Poruří okupovali.Jejich boj podporovali dělníci celého Německa. Ale po zradě soc. dem. vůdců byla revoluce krvavě potlačena. Kumiak ztrácí práci a vydává se s rodinou hledat štěstí do Holandska.

Hrdina románu, pokrokový intelektuál, je koncem r. 1939 gestapem zatčen a vězněn v Berlíně. Stráví tu 120 dní ve velmi různorodé společnosti, kterou jednak tvoří něm. vojáci zavření pro krádež, jednak vězni političtí. Seznamuje se s kom. poslancem a 120 dní vězení je mu školou komunismu. Při transportu do Prahy, kde má být k disposici místnímu gestapu, utíká a zapojuje se aktivně do illegální komunistické práce.