Príbehy z vojenského prostredia majú vždy osobitné čaro, zvlášť, ak sa rozprávačovi podarí zachytiť zvyčajne v ňom prítomný tragikomický rozmer. Aj zážitky vojaka Antona Čulena z jeho pôsobenia v Československej ľudovej armáde ? ktoré tvoria podstatnú časť tejto knižky ? sa čítajú prinajmenšom tak dobre ako Čierni baróni, či Haškov Švejk. Zásadný rozdiel je však v tom, že tu nejde o žiadnu literárnu štylizáciu, keďže zaznamenané skúsenosti plne zodpovedajú realite, tak ako sa stala. V knihe však ide aj o čosi viac: podať svedectvo o viere v Ježiša Krista v zlo¬žitých podmienkach komunistického režimu, jeho ateistického školstva i pracovného prostredia. A že to nebolo ľahké, sa presvedčí každý, kto sa do tejto knihy začíta.
Vyšlo v spolupráci s Politickými väzňami ? Zväzom protikomunistického odboja.



O autorovi

Anton Čulen (nar. 1965 v Skalici) po základnej škole absolvoval v rodisku aj Stredné odborné učilište strojárske, kde počas tretieho ročníka z dôvodu zosmiešnenia ateistických prednášateľov a odmietnutia odstránenia kresťanského krížika z odevu bol podmienečne vylúčený zo štúdia. V roku 1983 sa zamestnal v Nafte Gbely a ako jediný pracovník tohto veľkého podniku odmietol podpísať dokument odsudzujúci vyhlásenie Charty 77 Několik vět. V auguste 1989 sa pokúsil emigrovať na Západ a cez Maďarsko prejsť do Rakúska, no bol zadržaný príslušníkmi maďarskej pohraničnej stráže a uväznený v Šoproni.
V rokoch 1991 – 2008 pracoval v Slovenskom plynárenskom priemysle (SPP) v Bratislave, no od roku 2004 bol opäť perzekvo¬vaný, zastrašovaný a vyšetrovaný. Ako predseda základnej organizácie Nezávislých kresťanských odborov Slo¬ven¬ska v SPP sa dostal do sporu s vedením firmy a následne bol prepustený zo zamestnania. Bol z toho súd, ktorý A. Čulen vyhral a rozsudok potvrdil, že vedenie SPP konalo v rozpore so zákonom.
V rokoch 1997 – 2002 diaľkovo študoval na Rímskokatolíckej cyrilometodskej boho¬sloveckej fakulte UK v Bratislave a stal sa učiteľom náboženskej výchovy na základných a stredných školách v Bratislave.
V roku 2000 zorganizoval petíciu za zrovnoprávnenie cirkevných škôl so štátnymi školami, ktorú podpísalo viac ako 220 000 občanov Slovenskej republiky.
V roku 2006 s Antonom Seleckým predložil do parlamentu petíciu o výhrade svedomia, ktorú podpísalo viac ako 120 000 ľudí. V roku 2009 založil občianske združenie Aliancia za nedeľu, ktoré v roku 2013 zorganizovalo petíciu za prijatie zákona na ochranu nedele v NRSR. Zákon však zatiaľ Národná rada neprijala.
Anton Čulen je ženatý a má päť deti. Býva v Bratislave.

„Kto nevojenčil, nie je chlap!“ – dalo sa počuť v našich končinách dobrú stovku rokov. Pretože sa našli aj pochybovači, nuž toto tvrdenie vyvolávalo vášnivé diskusie a aj dnes sú na vojenskú službu rôzne pohľady.
Jeden z posledných účastníkov tohto „populárneho folklóru“ Bohdan Cagáň debutuje novelou s témou povinnej vojenskej služby z obdobia jej ukončovania pred poldruha desaťročím. Zážitky z vojenčiny bývajú často zdrojom bizarných príhod. V knihe je ich autenticita umocnená priamym rozprávaním, ktoré je vtipné a dynamické. Mnohé situácie sa odohrávajú predovšetkým v dialógoch jednotlivých účastníkov vojenskej služby. Autor zručne narába s napätím, ale aj s iróniou a humorom a pritom textu nechýbajú ani vážne odkazy. Čitateľ tu nájde aj retrospektívne pasáže zamerané na rozvíjajúci sa ľúbostný vzťah rozprávača a jeho spolužiačky z vysokoškolských čias, ktoré tvoria akoby paralelný a v závere zaujímavo vypointovaný príbeh k hlavnému – „maskáčovému“ – príbehu. Budúci výsadkári žijú dva životy – jeden pod dohľadom veliteľov a druhý v prerušenej línii súkromia. Občas ide o život, občas skončí veľká láska, ale život pokračuje, až do vytúženého civilu.
Ukončením povinnej vojenčiny sa uzavrelo niečo, čo rozhodovalo o živote mnohých generácií, niečo, kde sa (vraj) z chlapcov stávali chlapi. Uverí ešte niekto, že realita vyzerala aj takto? Vezmite knihu a presvedčte sa.
Príbehy mladých mužov v maskáčoch dopĺňajú ilustrácie E. Baloghovej.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Časopis príslušníkov československej armády.

Hrdiny jedenatřiceti příběhů se stali příslušníci Sboru národní bezpečnosti. První případ se odehrává v roce 1945 v Liberci před odsunem Němců, ty poslední zasahují do současnosti. Protivníky příslušníků SNB jsou členové hitlerjugend, tlupy banderovců ve slovenských horách, „kopečkáři`, kteří se chtějí prostřílet za hranice, agenti zahraničních špionážních centrál i domácí protistátní teroristické bandy, recidivisté a násilníci. Smrtí zkušeného venkovského strážmistra či začínajícího pražského pochůzkáře nevrcholí příběhy ze snahy autorů o dramatický efekt, jejich smrt je skutečná právě tak, jako celý případ, který byl rekonstruován podle archívních materiálů.

Román z vojenského prostredia.

Detektivní příběh přibližuje čtenáři méně známé prostředí celnic a zajímavou práci příslušníků celní služby, jejichž zásluhou zůstává státu zachována nejedna významná hodnota. Jako v praxi, tak i v tomto příběhu, napsaném v lehké, úsměvné tónině, se osvědčuje spolupráce příslušníků celní i kriminální služby a díky jí jsou odhaleny obě hlavní záhady — mrtvý muž, který se na území našeho státu dostal přes hranice, i podivuhodná skrýš uloupeného vzácného obrazu „Léto s Venuší`.

Příběhy pohraničníků z šedesátých let dvacátého století.
Slovo čára bylo svého času synonymem pro označení státní hranice Československé socialistické republiky. A právě tak jako je čarám na lidské dlani přičítáno, že jsou zrcadlem budoucího osudu, předurčovala linie z ostnatého drátu oddělující dva světy životy všech, kteří se z české strany ocitli v její bezprostřední blízkosti.

Příběh pétépáka – kulaka, vyhozeného z vysoké školy, je obrazem let 1948 až 1956 a osmi let jeho života ve víru doby. Začíná pozvolným narůstáním moci komunistické strany a třídního boje a jeho vlivu na osudy prvních obětí totality – studentů, kulaků, podnikatelů a jiných tehdejšímu režimu nepřátelských „živlů“.
Jádrem knihy je pak v jednotlivých příbězích podaný popis života v jednom z kladenských vojenských táborů nucených prací při 57. pomocném technickém praporu u dolu Antonín Zápotocký v Kladně-Dubí. Zde autor prožil 26 měsíců převýchovy prací v šachtě, zakončených půlrokem skoro nelidské práce v dole Mayrau. Jeho příběh končí návratem do civilu a nejhoršího období života, kdy dochází k likvidaci rodiny, ztrátě všeho majetku a vystěhování. Kruh katastrof v rodině, který započal konfiskací majetku za protektorátu, se tak uzavřel. Knihou probleskují vedle velmi emotivních pasáží i příběhy humorné, tak jak je život v lágru přinesl. Text je proložen autorovými verši, které byly aktuálně využívány táborovým souborem při různých příležitostech.
Z obsahu knihy je též zřejmé, jaké postavení zaujímaly útvary PTP v armádě ČSR a jak podstatně se lišily od technických praporů, o nichž píše M. Švandrlík a jsou známy z filmu. Tematika PTP nebyla nikdy ve filmu zpracována.

Príručka na získanie odznaku zdatnosti - Pripravený na prácu a obranu vlasti.