Osudová cesta vyhnanců za 2. světové války ve filmu, který se částečně natáčel také v tehdejším Československu za účasti řady českých herců a tvůrců. Září 1942. Polští Židé se hromadně přesouvají ze svých vesnic okupovaných fašisty do úkrytů v lesích. Stejně tak i rodina se čtyřmi dětmi a dvěma dívkami ze sousedství, kteří se rozhodnou přečkat nejhorší chvíle v malém bunkru. To je však teprve počátek jejich strastí. Brzy je hlad a zima opět vyženou ven, ale nakonec se jim podaří přečkat v zimu v opuštěné stodole. Hrozba odhalení však stoupá, a tak se opět vydávají na cestu lesem, kde potkávají další skrývající se Židy. Přestože Němci již ustupují, skupiny polských kolaborantů „loví“ dál. A uprchlíci zůstávají ve smrtelném nebezpečí

Ve druhé části básnické tetralogie se opět sejdeme se Štěpánem Šafránkem, tentokrát již jako studentem medicíny a jeho přítelem Kendym, studujícím na FAMU. Seznámíme se s novými Štěpánovými spolužáky, Honzou Antošem z Kolína, Moravákem Venošem a černochem Numirou Cassou Thombem, alias Mirečkem. Štěpán usilovně, leč ne vždy úspěšně, bojuje jak s náročným studiem, tak s odmítavou kráskou Jeskyňkou. Zatímco studijní výsledky se po úmorně dřině dostaví, s láskou je to horší. Štěpán ztrácí iluze, ale už ví, že na každém konci je pěkné to, že něco jiného začíná
Nedílnou součástí filmu jsou animované dotáčky, jejichž autorem je Adolf Born

Zatímco Kendy se jako pomocný režisér vrací do rodného města natáčet s televizním štábem třináctidílný seriál, Štěpán Šafránek, vybaven po promoci maminčinými radami, nastupuje na své první místo - na internu zdejší nemocnice. Jeho nepřizpůsobivost místním poměrům a smysl pro etiku zvoleného povolání však příliš nevyhovuje ostatním už zaběhnutým kolegům. Zatímco ti se škodolibě baví jeho horlivostí a zodpovědností, Štěpán má stále větší problémy s nadřízenými, až je nakonec přesunut na všemi odmítané místo venkovského obvodního lékaře. V Bezdíkově však potkává novou, snad už trvalou a opětovanou lásku, s níž se posléze rozhodne žít a pracovat v severních Čechách.

Gymnazisté Štěpán a Kendy mají umělecké ambice, jeden skládá verše a druhý je zhudebňuje. Společně se rozhodnou zorganizovat ochotnické představení, do jehož příprav neváhají zapojit čelné osobnosti města.

Lékař Štěpán je pro svou prostořekost vyhozen z nemocnice a stává se nezaměstnaným. Vrací se do rodného městečka a zatímco se jeho dřívější spolužáci a kamarádi pohybují v nové době jako rybky v čerstvé vodě, Štěpán, věren svým životním zásadám, se s dravým dickensovským kapitalismem nemíní ztotožňovat. Svědomí mu brání ve výnosném, ale zcela nemravném obchodu s lidským zdravím. Konečně však potkává dívku, která se patrně stane smyslem jeho života...

REBELOVÉ - tak zní titul třetího celovečerního filmu režiséra Filipa Renče, který tentokráte nezvolil psychologické drama, ale podle scénáře, který napsal se Zdeňkem Zelenkou, natočil žánr diváky daleko vítanější, a to muzikál s upřesňujícím podtitulem "Písničkový retrofilm z let 60.". V půvabném výtvarném stylu atmosféry konce šedesátých let vypráví film zejména o jedné velké lásce, které však dějiny nebyly zrovna nakloněny. Maturantka Tereza a kluk, který utekl z vojny - to jsou hlavní hrdinové příběhu, ve kterém má dominantní úlohu hudba a tanec, neboť ve filmu se objeví celkem jedenáct velkých choreografických čísel, které jsou obrazovým zpracováním nejznámějších hitů ze 60. let. Cílem autorů bylo natočit film, který na pozadí nelehké doby vypráví zábavnou formou příběh o všem pozitivním, co život nabízí, zejména o lásce. Film REBELOVÉ je o době, která bude pro mladé diváky možná objevem, pro ty starší zřejmě silnou vzpomínkou

Román pro ženy patří k nejoblíbenějším titulům Michala Viewegha, bezpochyby nejpopulárnějšího českého spisovatele současnosti. Knihy se dosud prodalo více než osmdesát tisíc výtisků a s dobrým ohlasem vyšla také chorvatsky a německy, podepsána je smlouva na vydání v Itálii a chystají se překlady do několika dalších jazyků. Žánrově lze film charakterizovat jako inteligentní romantickou komedii, založenou na originální situační komice, vtipných dialozích a jímavém lidském osudu. Román pro ženy je jemně groteskním příběhem dvou žen: dvacetileté Laury (Zuzana Kanócz), která pracuje v redakci dámského týdeníku Vyrovnaná žena, a její ovdovělé matky, tlumočnice a překladatelky Jany (Simona Stašová). Obě ženy hledají toho pravého a stále se jim to nedaří. Jana, která kdysi chodila s jedním Čechem, a proto "typické" Čechy upřímně nesnáší, marně hledá svého vysněného cizince a útrpně odolává tragikomické dvornosti dobráckého souseda Žemly (Miroslav Donutil). Laura se po dvou vztazích (s lektorem angličtiny a mladičkým prodavačem mobilních telefonů) zamiluje do čtyřicetiletého Olivera (Marek Vašut), který je zaměstnán coby kreativec v reklamní agentuře. Výchozí zápletkou celého filmu je fakt, že Oliver byl před dvaceti lety velkou láskou Lauřiny matky, jinými slovy oním "typickým" Čechem...

Ambiciózní Karolina studuje vysokou školu, pracuje jako redaktorka módního časopisu a jako lektorka v kurzech nonverbální komunikace. Její uspořádaný život nečekaně naruší vztah s poněkud egocentrickým burziánem Alexem, který jí přináší řadu hořkých zklamání. Alex je sice pozorný, ale myslí především na sebe a všímá si spíš svých kamarádů než Karoliny. Vztah, plný nejistoty, zklamání a znovu probouzených nadějí, vyvádí Karolinu stále víc z rovnováhy a vyčerpává ji. Přesto dává Alexovi přednost před pozorností nesmělého Honzíka. Když o několik měsíců později zjistí, že Alex žije s mnohem starší Patricií, opustí ho a rozhodne se být stejná potvora, jako jsou podle jejího názoru muži. Nezávislá, sobecká bestie, která bude kosit chlapy. Vyspí se s čerstvě ovdovělým pianistou i přízemním farmářem Markem, flirtuje s duševně nevyrovnaným ministrem Jarmilem Dobrým, ale když to zkusí na Honzíka, zklamaný mladík ji odmítne. Zdá se, že ani jako bestie nebude mít Karolina štěstí. A tak když se po čase znovu ozve Alex, neodolá a přijme jeho nabídku k sňatku. Vzápětí ji však čeká další hořké zklamání.

...aneb návod, jak si konečně dosyta užít prázdniny.
Panic je nanic je mottem hlavních hrdinů, tří šestnáctiletých kamarádů z Prahy. Ničím se neliší od svých vrstevníků, problémy jim dělají jak předpotopní rodiče a většina dospělých, tak hlavně věk. Nejsou totiž ještě opravdovými muži, ale samozřejmě dětství už mají dávno za sebou. Chtějí strávit prázdniny společně, jenže Vašek dostane k narozeninám od babičky poukaz na zájezd k Balatonu. Honza s Jirkou se proto vypraví na vandr bez něj. Vašek si ale nenechá prázdniny zkazit, uteče z autobusu plného důchodců a vydá se za kamarády. Setká se s nimi v hospůdce v zapadlé vesnici, kde se zrodí úžasný plán. Seznámí se s místní kráskou, která by moc ráda strávila alespoň část prázdnin v Praze. Jirkovi rodiče jsou služebně v Paříži, a tak s ní kluci na pár týdnů vymění jejich luxusní vilu za zchátralý statek. Prožijí báječné dny, zažijí spoustu neuvěřitelných a ztřeštěných příhod se starousedlíky, navážou nová přátelství a s pomocí místních dívek se z nich možná konečně stanou chlapi...

Premiéra: 2006

Scénář NON PLUS ULTRAS vychází ze skutečných událostí. Hlavní hrdinové žijí mezi námi, jen už se své oblíbené činnosti - fotbalovému chuligánství nevěnují s takovou vervou, jak tomu bylo v minulosti. Film je humorným pohledem na krátký časový výsek v životě dospělých chlapů, z nichž někteří zestárli předčasně a někteří naopak ještě nedospěli Tyčka, je jedno nedělní odpoledne před fotbalovým zápasem napaden dvěma sparťanskými fanoušky. Zachrání ho Bejčák, nepsaný vůdce několikačlenné party patřící k tvrdému sparťanskému jádru. Tyčka se ocitá v prostředí, které je pro. Osamělý muž středního věku, který později získá přezdívku něj nové a nezaujatě pozoruje partu stárnoucích fotbalových chuligánů. Každý tu má vlastní život, který se s tím fanouškovským více či méně prolíná. A není výjimkou, že v civilním životě mívají naši hrdinové tvář, v níž se odrážejí obyčejné sny, které zůstávají za branou stadionů. Během několika týdnů je život party konfrontován s řadou nečekaných událostí. Na návštěvu přijíždějí angličtí hooligans, kteří jsou pro některé členy party idolem, parta se vydá na dramatickou cestu na utkání s největším rivalem Sparty - Baníkem.

Vzájemně se prostupující tragikomické příběhy o osudovém ztrácení a nalézání lásek, přátelství, rodin, rodičů a dětí navzájem. Dramatické vyprávění o altruismu i xenofobii, o našem strachu z neznámého, o pocitu ohrožení, který probouzí démona rasismu ukrytého v každém z nás. Obraz současného existenciálního pocitu Středoevropanů, dříve izolovaných za železnou oponou, jejichž inkubátor se před jejich očima tříští a proměňuje v globální vesnici. Především však intimní příběh několika obyčejných lidí, kteří po dlouhé době mlčení, odloučení a lží hledají a nalézají sílu a odvahu k cestě k sobě navzájem, k odpuštění a smíření, o jejich soukromé cestě z chaosu...

Stejnojmenná báseň Roberta Gravese inspirovala Jana Hřebejka a Petra Jarchovského k vytvoření milostného příběhu mladé ženy (Aňa Geislerová) řešící dilema lásky ke dvěma mužům (Roman Luknár a Josef Abrhám), dilema mezi sexuální závislostí a zajištěnou budoucností pro sebe a své děti (Adam Mišík a Michaela Mrvíková), dilema vztahů ke své matce (Jana Brejchová) a otčímovi (Jiří Schmitzer) a ke své tchýni (Emília Vášáryová). Film Kráska v nesnázích je plný vypjatých zvratů i komických a paradoxních rozuzlení se strhujícími hereckými výkony a vynikající hudbou.

Velmi úspěšná okupační komedie je dalším společným dílem autorské dvojice scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka. Tvůrci se dívají na tragické období českých dějin s odstupem, s komediální nadsázkou i s porozuměním pro lidskou slabost. V místy až překvapivě napínavém příběhu vycházejí ze skutečných epizod, jež se odehrály během protektorátu. Smutným hrdinou vyprávění je maloměstský penzionovaný úředník Josef Čížek, který pod tlakem okolností schová ve svém bytě mladého židovského uprchlíka. Situaci mu značně komplikuje zejména čechoněmecký kolaborant Prohaska, který nadbíhá jeho půvabné ženě Marii. Určitou smířlivostí k různým typům postojů českých lidí vůči okupantům, jež je ostatně naznačena již názvem, vyvolal snímek polemiku. Ta však byla zcela zastíněna obrovským diváckým ohlasem i řadou cen z domácích i zahraničních filmových akcí. Film získal mj. pět Českých lvů a Cenu české filmové kritiky a byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů.

V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem.
Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?"
Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů.

Titulní hrdina hořké komedie František je děvkař na první pohled nevypadá jako nenapravitelný sukničkář. Nicméně kvůli svým záletům přijde o soukromou psychiatrickou praxi i o manželku Elišku. Až když ji ztratí, naplno si uvědomí, že bez ní vlastně nemůže být a že mu ji rozhodně nemůže nahradit dotěrně starostlivá maminka, k níž se musí nastěhovat. V podání komika s osobitým stylem humoru Josefa Poláška je protagonista smutnou, trochu mužsky ješitnou a tragikomickou postavou, jež se poprvé v životě učí platit za své chyby. – Debutující scenárista a režisér Jan Prušinovský (nar. 1979) předtím natočil s Poláškem úspěšný krátký studentský film Nejlepší je pěnivá, také o poněkud dětinském muži, žijícím s matkou. Ve svém celovečerním debutu spoléhá nejen na jeho herecký styl, ale i na komické situace, spjaté s hrdinovým rozpolceným rodinným životem, do nějž kromě dvou zmíněných žen patří ještě jeho bratr, majitel autoškoly Miloš, a vlastně i Františkův přítel, rozvodový právník Viktor. Příběh, poskládaný z řady poměrně jednoduchých a předvídatelných epizod, se odehrává v Praze a komentují ho kromě Františkových promluv též šansony Hany Hegerové a píseň Ďábel z Vinohrad Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. – Vedle scenáristické a režisérské nejistoty a natahovaného děje trpí snímek i nevyrovnaností hereckých výkonů.

Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou...

Desetiletý Eda Souček a jeho spolužák Tonda Čejka chodí do chlapecké třídy jedné školy na pražském předměstí. Z nezvládnutelně divokých žáků se zblázní učitelka a na její místo příjde přísný a záhadný Igor Hnízdo, údajný hrdina vojenských akcí...

Děj filmu se odehrává za druhé světové války v Anglii. Nebeskými jezdci jsou nazýváni letci britské RAF. Proti německým fašistům v této jednotce bojují bok po boku Angličané, Kanaďané, Poláci a Čechoslováci. Film líčí dramatické příhody posádky anglického bombardovacího letounu typu Wellington, kterou tvoří Kanaďan, dva Angličané a tři Čechoslováci. Střízlivým způsobem, nesporně poznamenaným britským civilismem, vypráví o hrdinství řadových bojovníků, nečinících si nárok ani na slávu, ani na vděčnost národa. Podle slov režiséra J. Poláka měl být snímek „alespoň částečným splacením dluhu těmto lidem“.

Hrdiny jsou manželé Oldřich a Věra Lavičkovi, kteří se svými dětmi Petříkem a Zuzankou odjíždějí do Loukova na chalupu svého známého, inženýra Radima Zvona. Chtějí také koupit chalupu a doufají, že jim Zvon pomůže. Nakonec si vyhlédnou malebnou chalupu dědy Komárka, který souhlasí, že ji prodá a zatím pronajme Lavičkovým jednu místnost. Lavičkovi se rozhodnou strávit na chalupě dovolenou. Zatímco Olda považuje pobyt na venkově za nejen zdraví prospěšný a děti se spřátelí s dobrosrdečným dědou Komárkem, Věra je stále rozčilenější. Vadí jí spousta věcí a tak stále důrazněji naléhá na manžela, aby s dědou, který jí zcela zjevně překáží, promluvil o prodeji. Olda na víkend pozve na chalupu svého kamaráda, lékaře Houdka, který zjistí, že děda je zcela zdráv a když se pak ještě navíc seznámí s dědovým stařičkým otcem, pochopí, že dělat si naděje, že tu pan Komárek už dlouho nebude jsou liché. V zimě však děda přesto onemocní a přes veškeré odmlouvání jej Houdek pošle do nemocnice. Když se však celá rodina o něco později vypraví do vsi s notářem, aby projednali prodej, najdou dědu opět doma, zdravého a čilého...

Film Jiřího Sequense Atentát nás vrací doprostřed jednoho z nejtěžších období českého národa, do doby nacistické okupace. Napínavým způsobem vypráví o činu, který má významné místo v dějinách druhé světové války: o atentátu na nejvyššího představitele nacistické moci v českých zemích, zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Podává široký obraz této události a pokouší se o postižení nejrůznějších souvislostí. Zvlášť sugestivně pak zachycuje závěrečný hrdinský boj parašutistů v kostele v Resslově ulici v Praze