Hlavnou myšlienkou väčšiny poviedok je tragika ľudí. Napriek ťažkým životným skúškam však dokážu znovu nájsť svoje miesto v živote...

Soubor povídek (Sud s vodou, Vesnice Forinat, Chautauqua, Minuty netrpělivosti, Obklíčení, Člověk Wilhelm, Chřest na příští sobotu, Spodní vody, Na pouti, Kongo, Husa, Pohřby, Malé a velké klíče, Ďábel se bojí měsíce, Sestry, Kamenování, Měděný, Bílé stíny), v nichž jsou na pozadí našeho současného života, poznamenaného válkou a neblahou poválečnou historií, zachycena drobná osobní dramata. Autorka svou knihu charakterizuje jako "okamžiky rozhodování, začátků či konců neopakovatelných dějů, okamžiky zkoušek, vítězství i proher"

Spomienková próza českej autorky.

Poviedky Haralda Stiffela, civilným povolaním sudcu, o ženách a ich pokleskoch, sú ako tie najvzrušujúcejšie príbehy, ktoré rozpráva sám život. Čitateľ si ani neuvedomí, že ide o fikciu. Fikcia to však je, a to je ten paradox. Umelecký zážitok je dobrý práve vtedy, keď ho prežívame ako skutočnosť..

Zborník víťazných prác autorskej literárnej súťaže Wolkrova polianka 1978.

Dobrodružný román.

Román z Bulharska.

Román o Michelangelovi.

Kniha pojednává o životě studentů třetího ročníku čtyřletého gymnázia. Ve třídě tretí B jsou pouze tři kluci, kterých si jejich spolužačky náležitě váží a oni toho umí zdárně využívat například v podobě opisování domácích úkolů. Novela začíná požárem puléřovského čtyřletého gymnázia, který nezavinil nikdo jiný než sám ředitel (při pálení trávy). Bohužel se nejednalo o realitu, ale o sen, který se zdál hlavnímu hrdinovi celé knížky Aleši Žambochovi. V průběhu školního roku zažívá celá třída mnoho zážitků tak typických pro dospívající (oddálení písemky z francouzštiny tím, že se zamknou ve třídě, klíč vyhodí z okna a do zámku strčí žvýkačku atd.). Kniha je doplněna o ilustrace Vladimíra Jiránka.

Novela "Pavel komediant" je mistrnou ukázkou dětské psychologie a psychologie prostých lidí.Klade děj do patriarchálních poměrů na severoněmeckém malém městě na počátku davatenáctého století a přestože tehdejší poměry idylicky idealizuje,vidí také stavovské předsudky,pohrdání,které má drobné měšťáctvo pro světoběžné komedianty a které je jádrem konfliktu.

Soubor projevů exilového ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského vysílaných do Protektorátu prostřednictvím rozhlasové stanice BBC, tento pořad byl za II. světové války velmi oblíbený a přinesl Stránskému značnou popularitu. Ani v knižní formě tyto projevy neztrácí na působivosti, je to vynikající a podnětné čtení balancující na hraně filozofických traktátů.
Úvod do knihy obstaral Ferdinand Peroutka.

Novely zo súčasného života...

2.diel trilógie Vaidenové.

Dve divadelné hry a román švédskeho autora.

Autobiografický román klasika švédské literatury, odhalující jeho dětství a jinošství, kdy se v trpkých konfliktech s rodinou a soudobou švédskou společností rozvíjel jeho literární talent, charakterizovaný pronikavou kritičností. Používal jí tak otevřeně, že vzbudil proti sobě největší pobouření buržoazní veřejnosti.

Výber najlepších próz zo štyroch zbierok poviedok.

Výbor z lyrických próz.
Kniha přináší povídky, jež se vztahují k autorovu dětství v Beskydech, dále povídky s tématikou koncentračního tábora a vzpomínkové črty.

Vídeň roku 1974. Šestiletý Joachim je svědkem tragické smrti svého o dva roky staršího bratra Richarda (kterého, jak se později ukáže zavraždila vlastní matka). Tento traumatický zážitek se do jeho paměti ukládá s celou řadou detailů a váže jej na bratra ještě silněji. Po uvěznění matky je drobný, uzavřený Joachim svěřen do péče prarodičů, žijících v mondénně zařízené vile se zpustlou zahradou vedle zámeckého parku Schönbrunnu. Společně se svou sedmnáctiletou tetou Nathalií obývá první poschodí, jehož staromódní pokoje a temné chodby ovšem nepovažuje za svůj domov. Kontakt s matkou je Joachimovi již od prvních dnů znemožňován, v této době se Nathalie poprvé ptá na existenci otce. Tak jako dříve mu prarodiče zůstávají emocionálně nedostupní, uzavření ve světě, který nemůže pochopit: zatímco ochrnutá babička tráví dny v dolních prostorách domu při temných tónech Wagnera a Brahmse, děda se projevuje jako nadšenec do umění, zdobící stěny rodinné vily kopiemi melancholických či temných obrazů slavných malířů. Již od samého počátku se Joachim upíná na studující tetu Nathalii, která se mu stává nejen společnicí při hrách, ale i náhražkou za nedostupnou matku. Když po několika měsících Joachimova matka v psychiatrické nemocnici umírá, začínají se v domě odhalovat první stopy zamlčené minulosti.

Cestopisné črty plzeňského rodáka, který jako konstruktér jezdí na služební cesty do všech koutů světa.
Jeho zážitky ho inspirovaly k cestopisným črtám, které zábavnou formou nabízejí neotřelé pohledy na různé situace v nejrůznějších zemích v Evropě i za mořem, kde se opravdu neobejdeme bez cestovního pasu a pohotové pusy, jak autor vtipně připomíná v názvu. Především vyhledává ty zábavnější momety cestování, ukazuje však i rub této mince - stesk po domově a po rodině.

Výpověď o tom, že touha po hlubině bezpečnosti v tomto světě znamená především tento svět a jeho nepravdivost demaskovat. Příběh z Prahy padesátých let minulého století vypráví o hledání místa k životu a zároveň o nemožnosti sžít se s mašinerií socialistického provozu prosáklého nejen ideologií, ale též maloměšťáckou povrchností. Postupně a neokázale se odkrývá existeciální naléhavost příběhu. Poetika Pokojíku plyne především z dovedné literární skladby a způsobu, jaký mautorka (1931-1977) odposlouchala jazyk svých současníků a jak s jeho pomocí charakterizuje postoje jednotlivých postav.