Kniha České typy obsahuje "ironické analýzy typických českých vlastností na základě známých literárních typů". Tedy věnuje se především naší národní povaze, kterou mají čeští literární hrdinové odrážet. (Babička - sklony k idyličnosti, Otec Kondelík - maloměšťáctví)

Zbierka Jégého noviel a poviedok.

S duchom času.

Ťažisko autorovej tvorby je v románoch, ktoré sa tematicky viažu na rodný prímorský kraj, taká téma je aj v jeho prvom románe.

Několik krátkých próz a básní psaných brněnským dialektem - hantecem.

román

Rozprávanie o Číne, živote a ľuďoch v tejto krajine.

Kniha má dvě části - první se odehrává v Praze v jedné z redakcí Oceanie, druhá, líčí prázdninové dobrodružství tří kolegů na Moravě.

Krásny príbeh o stretnutí vojenského pilota a víly...

Zbierka Jesenského poviedok - slovenská klasika.

Jesenského poviedky - slovenská klasika.
Slnečný kúpeľ
Večera
Vádium
Strašidlo
Hríby
gazdiná
Pani Rafiková
Maškarný ples

Poviedky a novely Janka Jesenského.

V době, kdy se stalo módou „bojovat proti rakovině“ i na stránkách knih, přichází Jan Jícha s úplně jiným poselstvím: v nemoci je potřeba se především smát. A příležitostí k tomu nabízí ve svém autentickém románu bohatě dost. Je to příběh o naději a uzdravení i tam, kde medicína zklame, o moci lásky uprostřed pokaženého světa a o hledání opravdové víry, která má sílu opravit skutečnost. Od té doby, kdy kniha vyšla poprvé, změnila život desítkám lidí a pobavila tisíce dalších. Její účinek spočívá v pravdivosti, příběh Šárky a Bohouše se opravdu stal a pokračuje dodnes. Sáhněte po něm a čtěte, jste-li už znaveni světem či knihami, v nichž se všechno sype a ničemu se nedá věřit. Zde se naopak nalézá Řád, před nímž se sklání i tak mocní nepřátelé, jako jsou nádorová onemocnění nebo roztroušená skleróza. Knihu Dva roky bez prázdnin napsal skutečný život a je určena všem, kdo právě po takovém životě touží.

Nestává se v současné české literatuře často, aby se v ní objevil nový humorista, navazující na to nejlepší z české humoristické prózy. Jan Jícha (* 1980) takovým objevem bezpochyby je. Jiří Suchý o něm napsal: "Stačilo, abych si vzpomněl na jeho knihu a na svůj hlasitý smích, když jsem ji četl. To slovo hlasitý je tu důležité - když jsem sám, směju se obvykle potichu. Nahlas jen když dostanu zásah přesně do středu bránice. A to se nestává často. Jan Jícha se strefil." Jan Jícha dosud vydal humoristické knihy Prevít na vysoké , Prevít v tajných službách (souhrnně Prevít na studiích), Případ zájezd a Jak se Lubošek naučil mluvit slušně, napsal ovšem i průvodce Nejlepší stop je za svítání a dvě prózy vážné: Dva roky bez prázdnin a Maturita. V Českém rozhlase četl Martin Dejdar jeho prózu pro děti Když je někdo kocour. Kniha povídek Průšvih v Lurdách patří k tomu nejlepšímu, co v současné české humoristické literatuře vzniká. Spojuje spontánní humor a jazykovou vynalézavost s vážnějším podtextem, jak je v české humoristické próze dobrou tradicí.

Súbor reportáží, literárnych čŕt, beletrizovaných epizód a životopisov zo života v SSSR, ktorý zredigoval autor pre vydanie v Amerike /uverejnené boli v Chicagu roku 1929/. Ďaľšiu časť zväzku tvoria práce napísané od prvej návštevy SSSR r. 1926 až do smrti autora. Venované sú životu sovietskych ľudí a ich historickému významu v boji proti vláde kapitalizmu a fašizmu.

slovenská klasika

Pole neorané je významným medzníkom v slovenskom literárnom vývine /vyšiel 1932/, lebo sa v ňom prvý raz výraznejšie uplatňuje metóda socialistického realizmu u nás. Pravdivo a presvedčivo zobrazil biedu kysuckého ľudu a vystihol aj pokrokové tendencie v živote slovenských kopaničiarov-bedárov, najmä na postave hlavného hrdinu, uvedomelého robotníka Pavla Húščavu, ktorý prešiel školou proletariátu vo vítkovických železiarňach. Autor ukazuje morálnu nízkosť dedinských boháčov, ale aj ubitého ľudu, jeho drámy, zavrhuje prázdne osvetárčenie buržoáznych inteligentov.

Súbor menších literárnych prác.

P. Jilemnický prvý raz prišiel do Sovietskeho sväzu v čase, keď sa začal prvý kolektivizačný nápor /pobudol tam od júla 1926 do augusta 1928/. Z týchto poznatkov a skúseností čerpal látku pre prostý a pravdivý román Zuniaci krok, ktorý je umeleckým zobrazením nezadržateľného a prudkým triednym bojom sprevádzaného procesu výstavby socializmu na dedine, a to českých a slovenských kolonistov v Pavlovke, ktorí sa tam prisťahovali v druhej polovici minulého storočia a žili v patriarchálnych pomeroch nerozvitého kapitalizmu.

P. Jilemnický prvý raz prišiel do Sovietskeho sväzu v čase, keď sa začal prvý kolektivizačný nápor /pobudol tam od júla 1926 do augusta 1928/. Z týchto poznatkov a skúseností čerpal látku pre prostý a pravdivý román Zuniaci krok, ktorý je umeleckým zobrazením nezadržateľného a prudkým triednym bojom sprevádzaného procesu výstavby socializmu na dedine, a to českých a slovenských kolonistov v Pavlovke, ktorí sa tam prisťahovali v druhej polovici minulého storočia a žili v patriarchálnych pomeroch nerozvitého kapitalizmu.