Prvorepublikový román...

Putování věrných je příběh o statečné a obětavé lásce k víře z dob francouzské revoluce. Selský synek Linhart, hrdina tohoto příběhu, nasazuje všechny své síly, všechnu statečnost svého srdce, aby obhájil drahou křesťanskou víru své saarské domoviny, ohroženou a stíhanou násilným a bezbožnictvím revolučního režimu.

Román.

Dobrodružný román z doby císaře Rudolfa.

Z Hradeckého rukopisu vybral, úvodem, poznámkami a jazykovými vysvětlivkami opatřil Jan Vilikovský.

román

Hledání smyslu lásky — tak bychom mohli ve zkratce vyjádřit děj tohoto románu, poprvé vydaného roku 1914 a představujícího vrchol prvního období činnosti velké norské spisovatelky, laureátky Nobelovy ceny za rok 1928. V této etapě zobrazila v řadě próz ze současnosti citovou a morální problematiku vzdělané ženy počátku našeho století. O pravou podobu lásky a tím i o své životní štěstí zápolí Torkild Chris-tiansen, jeho milovaná Rosa Wegnero-vá, bratr Aksel, sestra Doris i ostatní četné postavy, obklopující tyto protagonisty. Během tohoto zápasu umdlévají, klesají i dosahují dočasných vítězství — vnitřně hořknou, pustnou nebo naopak se obohacují, podle toho, jakým mravním obsahem dokážou onen základní lidský cit naplnit. V diskusích,, které spolu vedou, Undsetová se vyrovnává s emancipačními názory, šířícími se Evropou před první světovou válkou, i s dalšími liberálními životními postoji, v konfrontaci s nimi klade nejvýše hluboký, strhující a přece odpovědný vztah dvou lidí.

Pôsobivá sila zjavenia Nepoškvrnenej Panny Márie pretrváva dodnes, o čom svedčia mohutné zástupy, ktoré prúdia do Lúrd. Lurdy sa stratili najvýznamnejším pútnickým miestom, na ktoré sa ľudia vyberajú s poslednou nádejou v pomoc Božiu. Tak sa splnila prosba Panny Márie, o ktorej zjavení sa hovorí v tomto dojímavom románe.

Pôsobivá sila zjavenia Nepoškvrnenej Panny Márie pretrváva dodnes, o čom svedčia mohutné zástupy, ktoré prúdia do Lúrd. Lurdy sa stratili najvýznamnejším pútnickým miestom, na ktoré sa ľudia vyberajú s poslednou nádejou v pomoc Božiu. Tak sa splnila prosba Panny Márie, o ktorej zjavení sa hovorí v tomto dojímavom románe.

Životopis Michelangela Buonarrotiho.
Obsahuje na stroji písaný `Posudek o knize` :)

1.diel - Věnec.
Třídílný historický román, poctěný Nobelovou cenou, zavádí do vrcholného období norského feudalismu ve 14. století a v titulní postavě vypráví nadčasově platný příběh ženy.

Kronikářský obraz jihomoravské dědiny Habrůvky na Hustopečsku (= Diváky) zachycuje ve volném rámci roku moravský venkov na rozmezí 80. a 90. let minulého století. Způsob života lidu podán v pravdivosti ve všech situacích, tj. v průběhu celého roku, ve všední den i svátek, doma i v pospolitosti, při práci i zábavě, v zármutku i veselí, a to v době, kdy staré zvyky a mravy ustupují vymoženostem moderní civilisace.

Legendy tohoto výběru mají býti ukázkou z doposud málo známého a probádaného bohatství písňové skladby XVII. a XVIII. stol. Až na několik čísel tu jde o tvorbu lidovou nebo anonymní, jejímž námětem jsou látky legendární nebo podání apokryfní. Ačkoliv vydavatel neuvádí notaci, jde o skladby vskutku zpívané, které se většinou udržovaly v písňovém lidovém repertoáru hluboko do minulého století a některé se místy zpívají až dosud. Poznámky jsou upraveny tak, že především uvádí, odkud je otištěný text, dále následují varianty a nakonec se připojují poznámky k látce. Otisk zachovává jazykové i pravopisné osobitosti originálů. Sbírka byla připravena k tisku již r. 1944.

O jeho radostech i starostech...

Příběh zachycuje návštěvu starého výměnkáře z Nové Vsi pod Zvičinou ve velkoměstské a přitom i značně německé Praze, jejíž krásou je okouzlen, ale kterou nikdy nezapomíná posuzovat očima venkovského, pracovitého člověka, jenž sice žije u syna, pražského advokáta, v úplném blahobytu, ale při tom si také všímá tísnivých poměrů prostých lidí, jimž přináší život v Praze mnohé ústrky.

Psaí se rok 1892, když čtenáři po prvé četli románovou prvotinu spisovatele Viléma Mrštíka. Až nešetrnou rukou zahrnovala tehdy veřejnost i kritika chválou knihu, jejíž titul „Pohádka máje" se stal od té doby pojmem. Dnešní čtenář se bude ovšem po právu ptát po příčinách takového ohlasu, po důvodu, pro který mladistvé dílo Viléma Mrštíka o tolik přežilo nejen svého autora, ale také většinu jeho ostatních prací. Nenajde tento důvod v chudém milostném příběhu lehkovážného, povrchního, třeba dobrosrdečného pražského studenta Ríši a nezkaženého, čistého dítěte přírody, dcerky ostrovačického revírníka Helenky, v příběhu, který kdysi tolik dojímal čtenáře. Jenomže děj sám ustoupil v Mrštíkově zpracování do pozadí před autorovým okouzlením půvabným ostrovačickým krajem s hlubokými lesy. Jakoby malířským štětcem zachycuje Mrštík na stránkách Pohádky máje obraz jarní přírody a čtenář je uchvácen touto krásou, pro níž našel slova chvály i kritik, který byl k Mrštíkovu dílu nesmlouvavě přísný. ,,... dobyl z českého slova smyslné síly výtvarné, které v něm sotva tušili jeho předchůdci i vrstevníci." Tak psal o Pohádce máje F. X. Šalda a tato slova také nejlépe vyjadřují důvod, pro který znovu saháme i my po této knize.

2.diel románu.

Jedno z nejcharakterističtějších děl Charles Dickense román-idyla, ale i román-kritika, podává obraz Anglie z 1. poloviny 19. stol. s celou galerií postav, tu andělsky dobrých, tu ďábelsky zlých. Hrdinova postava nese některé autobiografické rysy a románový děj, život mladého člověka od narození po manželství v raně mužném věku, přináší leckterou postavu, mající rysy těch, jež autor poznal za své mladosti, Tak ráz románového svéživotopisu má již líčení dětství, krutých zážitků školských, zkušeností z práce v obchodě, vlastního manželství: otec autorův je vtělen v postavu lehkomyslného pana Micawbera, který se stal typic. postavou angl. literatury podobně jako jeho blíženec, Shakespearův John Falstaff. Román-kritika pak realist. zpodobením soudí aristokratickou i měšťanskou společnost Anglie oné doby: v bohaté galerii postav, jak je Dickensovým zvykem, ti zlí jsou odhaleni a dojdou trestu.

Realista Rais se pokouší v tomto obraze bojovat proti staré tradici a jednoznačnému soudu vesnice, která je přesvědčena, že sirotek je vždy nebohé dítě a druhá matka musí být macecha. Malého Josífka se ujala po smrti matčině jeho babička, ale jakmile se dověděla, že zeť má "známost", švadlenu Pavlu, odmítne o dítě se starat a pošle je v otrhaných šatečkách k "nehodnému" tátovi. Klikar, mistr z přádelny, se ovšem nemůže sám o dítě starat, ale chlapec nezůstane stejně osamělý: ujme se ho Klikarova nevěsta, která pečuje o dítě s láskou jako vlastní matka. I po sňatku se nezmění ve svém jednání vůči chlapci a zmaří všechny soudy a úvahy předvídavých sousedů.

18 povídek, vybraných z díla představitelky polského positivismu (1846-1910) líčí život nejubožejší polské vesnické a městské chudiny z konce min. a zač. tohoto století: milostné tragedie z majetkových nebo náboženských příčin, úděl obecních bláznů, náboženskou diskriminaci židů, postavení nádeníků, které zaměstnavatel nechrání před úrazem a nezaopatří jejich rodiny, ukazují, jak nadané lidi ubíjí alkohol, zloba a hloupost okolí, a kolik zla zavinil náboženský fanatismus.

Rozsáhlá románová skladba pokrokového soudobého holandského spisovatele, dějově umístěná do předoasijských měst Babylonu a Nippuru a přilehlých stepních a horských vesnic, v době asi 2.400 let př. n. l. Ústřední postavou je pastýř, nadaný a svobodymilovný člověk, který se díky svým schopnostem dostane do vládních kruhů a stane se královským úředníkem, zde poznává, že největšími škůdci venkovské chudiny nejsou vlci, hubící jejich stáda, ale vlčí smečka úředníků a kněží kolem královského trůnu, vymáhající a vydírající daně a obětní dary, aby jimi plnila pokladny a zásobárny královského paláce. Hlavní hrdina, opíraje se o síly poddaného lidu, způsobí dočasný státní převrat, ulehčí řadou opatření život chudiny a je zahuben zradou oposiční kněžské strany. Na dějově bohaté osnově seznamuje autor se způsobem života všech vrstev obyvatelstva babylonské říše, s náboženskými kulty a s přírodními zvláštnostmi předoasijské přírody. Ústy hlavního hrdiny pak vyslovuje marxistický názor na státní zřízení starověké Babylonie a na úlohu osobnosti v dějinách.

Děj románu, zachycujícího počátky našeho národního obrození, se odehrává na zámku v Potštejně. Líčí dvojí podobu osvícenství, a to jednak neplodného, vyčerpávajícího se hledáním pokladu, jak ho představuje zámecký hrabě, a jednak bojovného, zabarveného již vlasteneckými tendencemi, jak ho představují vlastenecký lékař Kamenický, potštejnský kaplan Rokyta, mladá šlechtična Renáta a jiní. Milostné a romantické motivy se prolínají se zápasem mezi osvícenstvím a jezuitským tmářstvím a jím živenou zaostalostí lidu.