Fiktivní životopis obyčejného amerického hocha, jednoho z těch, na které čekala válka, jako by vypukla právě kvůli nim. I když – Wesley Jackson je čímsi přece jen jiný. Pochází z pera Wiliama Saroyana, a tak musí žít trochu obyčejněji, chápat své okolí trochu lidštěji, a procházet jím trochu nedotčeněji. Tedy skutečněji.

Děti holocaustu - nejznámější kniha spisovatelky Helen Epsteinové, v níž se snažila zachytit, jaké stopy nechává otřesná životní zkušenost rodičů – lidí, kteří prošli peklem holocaustu – na jejich dětech narozených po válce.

Podobně jako víno získává si i pivo v dnešní době daleko hlubší a soustředěnější zájem. Nezvyklé importované druhy... speciální piva... tradiční ale... renesance tohoto nápoje postupuje od konce osmdesátých let Evropou, Severní Amerikou, Japonskem i Austrálií. I u nás se začíná v hospodách objevovat tradiční irský stout, některé pivovary přicházejí na trh s pšeničnými pivy nebo jinými svrchně kvašenými styly. Nové minipivovary, jejichž sláva k nám začíná doléhat, vyrábějí ve světě stovky nejrůznějších značek piva.

V mezinárodním měřítku inspirovalo mnohé dnešní výrobce a prodejce speciálních piv právě psaní Michaela Jacksona. Jako jedna z nejvýraznějších osobností světového pivovarnictví není jen kronikářem celého hnutí minipivovarů, ale sám se na renesanci tohoto průmyslového odvětví podílel.
Encyklopedie piva je rozšířenou, přepracovanou a aktualizovanou verzí jeho knihy, která vyšla původně v polovině sedmdesátých let, kdy ještě bylo oživení v pivovarnickém průmyslu v nedohlednu. (Již tehdy však jeho práci ocenil prestižní spotřebitelský časopis Le Guide des Connaisseurs za "Bibli pivovarského světa".)

V tomto novém (1988) textu s bohatějším obrazovým doprovodem autor vedle sebe zachytil a dal do souvislostí produkci mezinárodních značek s obrovským výstavem i krajové speciality z celého světa.

Jacksonovy definice pivních stylů používají akademické instituce. Popisuje buket piva i chuť na patře dokonaleji než kterýkoli jiný autor. Nikdo snad nenavštívil více pivovarů v tolika zemích jako on. Před vynášením soudů nad jednotlivými výrobky Jackson často hovořil se sládky o jejich záměrech a podrobně se seznamoval s jejich metodami výroby. Ještě častěji vyhledávali jeho radu oni sami. Obraceli se na něj největší světoví producenti stejně jako ti nejmenší.
Často pivovarnický svět překvapil. Aby mohl prostudovat trapistický várečný styl, ubytoval se v jednom belgickém klášteře. V době, kdy na Srí Lance zuřila válka a záplavy, dostal se lesními cestami v horách až do hospody, která nedaleko posvátného města Kandy čepovala dokvášený stout.

V rodné Británii shrnul jeho osobnost vlivný deník The Guardian takto: "Michael Jackson... nejvybranější z neohrožených pijáků světa."

Tři povídky (Voodoo, Mamaloi, Pavouk) od německého autora Hannse Heinze Ewerse, který byl ovlivněn romantismem a okultními vědami.

Redaktor známého newyorského časopisu (sám autor jeden čas pracoval v The New Yorkeru), typický úspěšný mladý muž 80. let minulého století se nelehce vzpamatovává ze dvou životních šoků – smrti matky a odchodu krásné manželky – a během jediného týdne stráveného výhradně na mejdanech a v nočních klubech ledaccos pochopí.

Autor Dandysmu a George Brummella nebyl dandy (a četba tohoto spisku ukáže proč), ale žil v této době, která vložila lordu Byronovi s jeho melancholickou ironii do úst: „Když jsem byl krasavcem s kučeravými vlasy...`, v té době sláva neměla váhu ani jedné kadeře. Psal tedy bez nároku na titul spisovatele, maje nároky jiné — tuto knížku jen pro své potěšení a pro radost třiceti výtisků.

Novela patří patrně k autorovým (1904 - 1986) nejzajímavějším, silně autobiograficky laděným textům patřícím ke klasickým anglickým `short stories`.

Kniha předního britského humoristy přináší příběhy strýčka Oswalda. Strýček Oswald je největší darebák a smilník, objevil nejmocnější afrodiziakum a metodu rychlého zmrazení spermatu a s pomocí oslňující Yasmin Howcomely a vědeckého know-how profesora Woresleye, předjímá koncept spermabanky a na tento projekt vyzískává štědré dary od korunovaných hlav, ale také Jamese Joyce či Henryho Forda. Strýček Oswald tak vytváří nezapomenutelnou postavu, jejíž osudy se rozvíjejí v celé řadě komických situací.

Strhující autobiografický příběh představuje Nafi Nassim,dceru afghánského diplomata a Tádžičky, vyrůstající v Afghánistánu v neobvykle svobodném, osvíceném prostředí. Otec i manžel umožní Nafi získat vzdělání, a ta se později stane zdravotní sestrou a jistou dobu dokonce působí ve Francii a Íránu. Když se však k moci dostanou komunisté a do Afghánistánu vtrhne sovětská armáda, změní se její život v peklo: jako vzdělaná žena se západními kontakty je i s celou rodinou neustále ohrožena. Všichni její mužští příbuzní jsou postupně zatčeni, odvlečeni do Sovětského svazu nebo prostě beze stopy zmizí. Mladá žena několikrát riskuje život a prchá přes hory z Kábulu, aby dostala do bezpečí ty, kdo jí ještě zbyli. Získá politický azyl ve Francii, postupně si vybuduje novou existenci, znovu se však vrací do Afghánistánu – chce za každou cenu najít svého syna, donuceného bojovat proti mudžáhidům… Autorka knihu věnovala všem ženám, které musí žít v exilu.

Vídeň roku 1974. Šestiletý Joachim je svědkem tragické smrti svého o dva roky staršího bratra Richarda (kterého, jak se později ukáže zavraždila vlastní matka). Tento traumatický zážitek se do jeho paměti ukládá s celou řadou detailů a váže jej na bratra ještě silněji. Po uvěznění matky je drobný, uzavřený Joachim svěřen do péče prarodičů, žijících v mondénně zařízené vile se zpustlou zahradou vedle zámeckého parku Schönbrunnu. Společně se svou sedmnáctiletou tetou Nathalií obývá první poschodí, jehož staromódní pokoje a temné chodby ovšem nepovažuje za svůj domov. Kontakt s matkou je Joachimovi již od prvních dnů znemožňován, v této době se Nathalie poprvé ptá na existenci otce. Tak jako dříve mu prarodiče zůstávají emocionálně nedostupní, uzavření ve světě, který nemůže pochopit: zatímco ochrnutá babička tráví dny v dolních prostorách domu při temných tónech Wagnera a Brahmse, děda se projevuje jako nadšenec do umění, zdobící stěny rodinné vily kopiemi melancholických či temných obrazů slavných malířů. Již od samého počátku se Joachim upíná na studující tetu Nathalii, která se mu stává nejen společnicí při hrách, ale i náhražkou za nedostupnou matku. Když po několika měsících Joachimova matka v psychiatrické nemocnici umírá, začínají se v domě odhalovat první stopy zamlčené minulosti.

Davidova obruč je román s výraznými prvky science fiction, který se odehrává v Londýně, v blízké budoucnosti. Vypráví příběh Davida, zaměstnance mezinárodní PR agentury, do jehož uzavřeného a lehce introvertního světa, ve kterém žije se svou přítelkyní Katkou, vtrhne neobvyklá zakázka a neobvyklá dívka. Děj, který čtenáře nejdříve vtáhne do života velké PR agentury, se brzo soustředí na Davida a jeho osobní život. Jeho prostřednictvím nechává autor čtenáře nahlédnout do čistě mužského vnímání světa a žen především. S přibývajícími stránkami se tempo příběhu neustále zvyšuje a David zjišťuje, že studený dech osudu rozbil jeho pohodlný vesmír a chce mu vzít vše, co miluje.

Tento drásavý příběh nepokrytě popisuje vězeňský život v krutém, odporném a zkorumpovaném prostředí španělského Carabanchelu. Kniha vypráví skutečný příběh muže, který strávil několik let v patrně nejdrsnějším evropském vězení své doby.

Příběh začíná, když Chance vstupuje do Carabanchelu a okamžitě je vystaven konfrontaci se zvěrstvy páchanými samotnými vězni i vězeňským personálem. Zastrašování a ustavičná šikana španělských cikánů, zločinců a drogových dealerů, vyšinutí bachaři šmelící s chlastem a drogami a krutě trestající své mukly. To vše přinutilo Chanceho vytvořit skupinu vězňů ze všech koutů světa, kteří se spojili proti společnému nepříteli, španělským muklům. V pekle plném nenávisti a strachu se Chancerova banda stala nepřemožitelnou především díky pevné loajalitě, vzájemně prokazované úctě, odvaze a bojové vynalézavosti.

Kniha navíc potvrzuje nepsanou pravdu, že se celá řada mezinárodních zločinů připravuje již ve vězeňském prostředí a že tu vznikají pevné partnerské svazky, které pak dlouho přetrvávají.

Kniha povídek s názvem Maraton Juana Zabaly je výborem z tvorby slovenského spisovatele, jehož romány byly přeloženy do několika evropských jazyků. Povídky vtipně, moudře a shovívavě vypravují o obyčejných lidech, často kuriózních postavičkách, žijících v příznačné atmosféře východoslovenských Košic. Stěžejní povídka, podle níž se jmenuje celá kniha, líčí historii slavného běžeckého závodu, který se ve městě konal od roku 1924. Zároveň vypráví o příhodách strejdy Lojzka, jeho blízkých a známých, pro které znamenal závod naději, že se město pozdvihne z provinčnosti a stane se světově proslulým.

V této knize se Jean-Pierre Filiu zabývá pojetím apokalypsy v islámu a literaturou, jež se tomuto tématu věnuje. Autor zmiňuje nejen apokalyptické vize v Koránu a klasických pramenech muslimské tradice, ale také aktuální literární produkci, která aplikuje vizi konce věku na současný svět a která v posledních letech vychází v hojném počtu. Čtenár má rovněž možnost dozvědět se o klíčových okamžicích z historie muslimských zemí, jež představy o konci světa ovlivnují a jsou s nimi pevně spjaty.