Dcera z učitelské rodiny si vybrala povolání svých rodičů, po absolvování učitelského ústavu však ve svém studiu pokračovala dále. Navštěvovala přednášky z historie a geografie, až roku 1912, jako první studentka učitelského směru v celém mocnářství dosáhla doktorátu filozofie, a to na základě práce Sídla v lesní oblasti křivoklátské s územím přilehlým (oponenty byli V. Švambera a historik Václav Novotný). Poté dlouhá léta, až do svého odchodu do výslužby ve 30. letech, řídila měšťanskou školu v Praze.

Ve své práci se soustředila především na zeměpis – pojímaný ovšem značně antropocentricky – dnes bychom řekli kulturní geografie, o tom také svědčí její práce, jako Evropa na podkladě kulturně zeměpisném (1922), Díly světa na podkladě kulturně zeměpisném (1926) či Doplňková četba zeměpisná (1935).

Román.

Román.

Román.

Román.

Román.

Román.

Československé ženy v boji za svobodu.