Astrologický kalendár.

Román.

Japonsko-český slovník.

Ústava České republiky.

Názorný klíč ke snům a jejich významům.

Soukromý detektiv řeší zprvu jednoduše vyhlížející případ, z něhož se vyklube mnohonásobná vražda.

Velkoryse rozprostřená historická freska se zajímavou milostnou zápletkou dává důraz na věrohodnost reálií 18. století. Jádrem románu je myšlenkový svět tehdejšího člověka, jehož hlavní - náboženský - rozměr je ukotven i přímo v místě děje, jímž je svatá pouť. Problémy lásky, erotiky, integrity, svobody a životních priorit prožívají hrdinové značně mnohovrstevně, rozporuplně a často bolestně, vše promítajíce přes filtr základních hodnot křesťanské morálky. O to mučivější jsou potom úvahy existenciálního charakteru, ať už se odehrávají v duši jezuity, zamilované ženy, nebo pyšného vojáka. Autor vypráví důkladně, což ovšem z jiného pohledu může znamenat i zdlouhavě. Každopádně vyžaduje celého čtenáře i s jeho soustředěním, odměnou je pak uspokojení z poctivého vyprávění, jaké už dnes není zdaleka samozřejmostí.

Zatímco babička Marie vítá sovětské okupanty borščem, druhá babička Irena zvrací při pohledu na Leninovy fotografie, které vnuk Matěj musí před každou její návštěvou vystříhat z novin.
Matějovo rodinné zázemí nemůže být rozpornější. Jeho babičky představují protipóly české povahy a zkušenosti, a přesto mezi jejich rodinami panuje zvláštní porozumění. A to navzdory tomu, že babička Irena nadává na komunisty vybroušenou francouzštinou, strýc Míla pěstuje rajčata ve tvaru pěticípé hvězdy a poté, co Matěj vstoupí do Pionýra, mu teta Daniela poradí, aby tuto organizaci rozložil zevnitř. Tahle konstelace určuje Matějův život a dospívání v komunistickém Československu, ze kterého se mu podaří na čas vycestovat i za železnou oponu, kde poznává i odvrácenou tvář svobody.
Šabachovy Babičky jsou rodinnou kronikou, ve které se socialismus a světlé zítřky nahlížejí od jídelního stolu a vzápětí troskotají ve směšných osudech jejích bezmocných hrdinů.

Nový román francouzského prozaika ruského původu je jakýmsi pandánem k Francouzskému testamentu, jímž byl Makine před časem představen českým čtenářům. Jeho protagonista, vojenský lékař, který se nechal najmout do služeb sovětské rozvědky, se tváří v tvář rozpadu Sovětského svazu a změně režimu ocitá před rozhodnutím, zda pokračovat v dosavadní práci, a jeho vzpomínky a úvahy se v autorově podání stávají jakousi rekapitulaci sovětských dějin dvacátého století. Románem, sledujícím osudy tří generací vypravěčovy rodiny, přitom prolíná řada silných příběhů zasazených do širšího kontextu ruské občanské války, druhé války světové i současnosti, poznamenané rozpadem jistot spojených se zanikajícím sovětským režimem. Tak jako ve Francouzském testamentu, i v nové knize se Makine projevuje jako suverénní vypravěč schopný okouzlit čtenáře poetickým a přitom úsporným jazykem i emočně silnými výjevy, aniž by sklouzl k topornosti či patetičnosti. I pro tyto kvality patří Rekviem za Východ bezpochyby k tomu nejvýraznějšímu z jeho dnes již rozsáhlého díla.

Hrdinové této knihy byli svého času běženci bez domova. Všichni ale dostali šanci, chopili se jí, tvrdě pracovali, dokázali se prosadit – a pak se rozhodli pomáhat v zemi, kde se narodili, ale odkud utekli, aby mohli žít svobodně. Milena Grenfell-Bainesová opustila Československo jako dítě v transportu Nicholase Wintona a od revoluce nejenže soustavně připomíná jeho odkaz, ale také přispěla k záchraně továrny na remosky.
Paul Rausnitz prchal z Československa dokonce dvakrát – nejprve před nacisty, pak před komunisty. V USA vydělal s rodinou dost na to, aby si po roce 1989 mohl koupit přerovskou Meoptu a udělal z ní předního výrobce dalekohledů na světě. Bohuslav Horáček zase objevil Kanárské ostrovy pro bohatou německou klientelu a z milionů, které mu tamní hotely vynesly, podporoval v Česku talentované vědce a dotoval rekonstrukce památek v Českém ráji, odkud pocházel.
V době vyhrocených nálad a obav z uprchlíků je kniha předního českého novináře aktuální ještě v jiném ohledu. Na příkladu tří výjimečných a inspirativních osudů ukazuje, že je vždy dobré zůstat nad věcí, neuzavírat se a všímat si možných nebezpečí stejně jako příležitostí.