Vyprávění mladého lovce o jeho kamarádech psech a losu, kdy musí zastoupit při lovu kožešin svého zraněného otce.

Román z moravského Slovácka.

Psal se rok 1892, když čtenáři po prvé četli románovou prvotinu spisovatele Viléma Mrštíka. Až nešetrnou rukou zahrnovala tehdy veřejnost i kritika chválou knihu, jejíž titul „Pohádka máje" se stal od té doby pojmem. Dnešní čtenář se bude ovšem po právu ptát po příčinách takového ohlasu, po důvodu, pro který mladistvé dílo Viléma Mrštíka o tolik přežilo nejen svého autora, ale také většinu jeho ostatních prací. Nenajde tento důvod v chudém milostném příběhu lehkovážného, povrchního, třeba dobrosrdečného pražského studenta Ríši a nezkaženého, čistého dítěte přírody, dcerky ostrovačického revírníka Helenky, v příběhu, který kdysi tolik dojímal čtenáře. Jenomže děj sám ustoupil v Mrštíkově zpracování do pozadí před autorovým okouzlením půvabným ostrovačickým krajem s hlubokými lesy. Jakoby malířským štětcem zachycuje Mrštík na stránkách Pohádky máje obraz jarní přírody a čtenář je uchvácen touto krásou, pro níž našel slova chvály i kritik, který byl k Mrštíkovu dílu nesmlouvavě přísný. ,,... dobyl z českého slova smyslné síly výtvarné, které v něm sotva tušili jeho předchůdci i vrstevníci." Tak psal o Pohádce máje F. X. Šalda a tato slova také nejlépe vyjadřují důvod, pro který znovu saháme i my po této knize.

Nové stránky z chirurgova alba...