ilustrovaný román

Vojnový román.

Román, psaný v letech 1930-32, řeší poměr inteligence k revolučním změnám a k budování socialistické společnosti v SSSR. Poznáváme inteligenty, kteří si prací poctivě probojovávají kladný postoj k nové skutečnosti,vidíme však také ty, kteří patří minulosti, jsou nepřáteli socialismu a nakonec se neštítí ani zrady vlastního národa.

Popisuje činnost odbojové organizace Mladá garda, která působila v roce 1942 v ukrajinském Krasnodonu okupovaném nacisty. Byla to organizace mladých lidí - komsomolců,kteří byli postupně fašisty odhaleni a zavražděni.

Příběh hamižného podnikatele a spekulanta předznamenává balzakovskou metodu realistického románu. Gobseck, napůl žid, napůl Holanďan, představuje podivný archetyp bývalého dobrodruha, jenž nahlédl povahu všech společností, jimiž prošel, a shledal, že konvence a morálka se mění, ale zlato vládne všude. Rozhodl se vzdát se nerozumných slastí, neboť se slastí moci, která může vyplývat výhradně z vlastnictví zlata, se nemůže srovnávat nic: kdo má zlato, má moc, kdo má moc, má vše. Gobseck, jako poslední záchrana zadlužených aristokratů, mládenců a básníků z bohatých rodin, nabízí `pomocnou ruku` před jejich posledním pádem na společenské dno. Je chladným, nepřístupným pozorovatelem zániku, pozorovatelem celého společenského dění, které vlastně začíná a končí u něj, ačkoli žije ve skrytu. Nikdo neví o něm, on ví o všem. Jeho příběh sledujeme skrze vyprávění právníka Dervilla, jenž si jediný získal Gobseckovo přátelství: protože on mu byl, na rozdíl od ostatních, `ochoten věřit bez výhrad`. Po Gobseckově smrti nahlížíme do jeho spíží a skladišť plných shnilého jídla a obchodního zboží. Gobseck ztělesňuje iracionalitu veškerého hromadění a moci, jíž nemůže člověk sám nikdy plně užít, ale je také metaforou zákonitostí kapitalisticky fungující společnosti, jíž lidé jako Gobseck vládnou, neboť moc peněz jim není prostředkem, ale cílem. Možná, že každý člověk disponující ohromnou skrytou mocí, začíná mít `Gobseckovské` rysy. Rozsah díla odpovídá kratší novele či delší povídce.

Básnická zbierka.

Boleslav Prus je právem považován za největšího polského romanopisce minulého století. Jeho realistické romány a novely dávají pravdivý obraz všech hlavních vrstev tehdejší polské společnosti a jsou zároveň jejich spravedlivou kritikou.Z obsahu: Antek,Michalko,Stašúv příběh,Hříchy dětství,Kolovrátek,Kazajka

Po kapitulaci gen. Lea r. 1865 v USA se vraceli osvobození černoši (na dvěstě tisíc jich bojovalo v republ. armádě) domů. Také ti z Carwellovy plantáže (Carwell je vymyšlené jméno. Obyvatelé Carwellu, vystupující v této knize, jsou vybráni z lidí, kteří skutečně žili - pozn. H.F.) a s nimi i Gideon Jackson (hl. hrdina knihy je kombinací několika černoš. státníků té doby. Všechny vlastnosti jemu připisované patřily velkou měrou jednomu nebo několika z nich - H.F.). Obyvatelé Carwellu si pomalu zvykají na život svobodných lidí. Dospělí se učí pracovat pro sebe - a s dětmi psát a počítat. Nejlepší z nich, Gideon Jackson je delegován, aby zastával jejich práva na sněmu. V městě zprvu trpí komplexem méněcennosti, avšak brzy střásá ostych a nabývá lidské důstojnosti. Jeho projevy jsou sledovány se stále větší pozorností, Jackson dokazuje, že jsou černí bílým rovnocennými partnery. Toto "nebezpečí" si uvědomují plantážníci. Vědí, že neudrží své posice legálním způsobem a zakládají Ku Klux Klan. Od té chvíle si nejsou černoši jisti životem. Nakonec je Carwell vypálen a jeho obyvatelé, hrdinně se bránící, přesilou pobiti. Běloši, kteří sympatisovali s negry, umučeni. Svoboda trvala pouhých osm let.

Bolševik Lagunov založil ve vesnici Psekupské kolchoz, jehož se stal předsedou. Žil s rodinou těžce, ale radostně a ve svých čtyřech dětech vychovával budoucí hospodáře země. Ale sotva děti odrostly, vypukla válka. Z komsomolců se přes noc stávají bojovníci, kteří jdou hájit domov. Jejich hrdinství je uvědomělé a tím veliké, nepřítel musí být poražen. Nastává mírová výstavba, jíž se sovětská mládež zúčastní se stejným úsilím, s jakým bojovala. - Román je dokumentem velké a účinné lásky sovět. člověka k socialistické vlasti.

V starých povestiach českých podáva Jirásek v niekoľkých črtách akoby úvod do národných dejín. Pri opisovaní historických dejov vynikajúcim spôsobom využíva jazykové prostriedky. Všíma si jazyk predošlých storočí a používa niektoré jeho vlastnosti, aby svojmu čitateľovi predstavil historické osoby, ich činy a udalosti pôsobivejšie a primeranejšie.

Ačkoliv těžisko Tylova významu je v dramatu, přece neméně významné je jeho dílo i prosaické a básnické, které si také vzal za úkol charakterisovat tento výbor. V osmi básních výboru jsou zastoupeny všechny typické skladby Tylovy: písně vlastenecké, lyrické i satirické, v nichž (jak uvádí autor předml.) je Tyl mým pokračovatelem tradice Kollárovy a Havlíčkovy a předchůdcem revolučně-demokratické poesie Šolcovy a Nerudovy. V próze představuje tento výbor Tyla jako jednoho z prvních tvůrců naší historické povídky, v níž se od romantických vlivů W. Scotta probojovává k novému, ideově prohloubenému pohledu na českou historii (Dekret kutnohorský) a jako autora povídek ze současného života, v nichž směle odhalil strašlivou bídu, v níž žije městský i venkovský pracující lid (ze života chudých, Chudí lidé), ve kterých sžíravou satirou stíhá třídní sobectví, národnostní obojživelnictví, omezenost a pokrytectví českého měšťáka i nemoci a nedostatky soudobého literárního a společenského života (Vlastenci. Několik lístků z mé staré tobolky) . - V obsáhlé předml. si J. Hájek vzal za úkol `vyzdvihnout alespoň některé nejpodstatnější opomíjené a neznámé stránky Tylova díla, jež ho ukazují v jeho skutečném historickém významu ...`.

Výbor, určený účastníkům Fučíkova odznaku, má nejen charakterisovat celé básníkovo dílo, ale má být i jakýmsi úvodem k další četbě Jana Nerudy. V 1. odd. - Básně - jsou shrnuty ukázky ze všech Nerudových básnických sbírek,odd.2.-Povídky - tvoří tři arabesky (Byl darebákem, Josef Harfenista, Franc) a nejznámější povídky malostranské (Přivedla žebráka na mizinu, Hastrman, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Svatováclavské mše), v odd. 3.,nazvaném Psáno pro noviny, jsou ukázky z N. feuilletonů (1. ze vzpomínek, 2. Z "Obrázků policejnich", 3. z cest, 4. z feuilletonů - obs. též slavný feuill. Máj 1890).

Na rozdíl od většiny astronomii popularisujících publikací, které soustřeďují své výklady na stavbu kosmu, jeho vznik a zajímavosti, zasvěcuje Ivanovskij čtenáře do method, jimiž si hvězdáři razili a razí cesty k průzkumu vesmíru. V přístupném podání seznamuje čtenáře s problémy určení vzdálenosti hvězd, jejich složením a počtem, rychlostí a směrem pohybu, zjišťováním stáří a pod. otázkami, které poměrně mladá věda astronomie řeší. Iv. vyzdvihuje přitom rozhodující a primární účast astronomie při tvorbě vědeckého názoru světového, dosah jejich method pro praxi technickou a v SSSR i těsnou, její spojitost s potřebami socialistické výstavby. Sov. hvězdáři, kteří v slavné tradici ruské astronomie (pulkovská observatoř) podržují prvenství ve výzkumu hvězdných světů svou kolektivní a plánovitou prací, vedou na bási dialektického materialismu vítěznou ofensivu proti tajemstvím vesmíru v protikladu k astronomům západnickým, kteří zabředli do idealistických představ, podporujících legendu o stvoření světa.

Tento výbor shrnuje politickou lyriku Sládkovu, a to tak, aby hovořil co nejúčinněji k dnešnímu, především mladému čtenáři. Základní osnovu uspořádání tvoří proto nutně `České písně`, jádro politické poezie Sládkovy, k nim jsoupřiřazeny ostatní básně podle jednotlivých skupin myšlenkových i podle doby vzniku. V úvodních básních `Přání` a `Pod žití praporem` Sládek na počátku a na konci své tvůrčí cesty vyjadřuje své cíle a snahy umělce-bojovníka. -stručně informuje o životě a díle Sládkově a o jeho významu pro dnešní čtenáře.

Tři historické povídky zachycují konec předbřeznové doby a rok 1848 jako další etapu české historie 19. století. První (U rytířů) je dojímavý příběh ze života staré Litomyšle z doby předbřeznového biedermeieru, druhá (Na staré poště) těží děj rovněž z této doby, ale již se zábleskem r. 1848, a ve třetí (Filosofská historie), nejpopulárnější, je rok 1848 hlavním středem děje.

Příběh českého proletářského chlapce, kterému nacisté zabili oba rodiče a který byl pak zavlečen na Ukrajinu. Po porážce hitlerovských armád se vrátil do Čech a žil na vesnici nejprve u kulaka, později u laskavého a rozumného rolníka, v jehož domácnosti nalezl opravdový domov. Na jeho dalších osudech do února 1948 autor ukázal, jak se ve vědomí dětí obráželo třídní rozvrstvení české vesnice po květnovém osvobození a jak děti, vedené ve škole k lásce k Sovětskému svazu, se staly zdatnými pomocníky při zavádění mičurinských metod.

Dvacet sedm let prožil Jan Ev. Purkyně v tehdejším hlavním městě Pruského Slezska, zde dosáhl vrcholu své vědecké činnosti a evropského věhlasu. Vstoupil na universitu jako řádný profesor fysiologie proti vůli prušáckého profesorského sboru, brzy si však získal lásku a obdiv studentů. Přes nepříznivé poměry budoval novou mikroskopickou techniku a stal se zakladatelem buněčné nauky. Úmorně pracoval, ale nikdy nepřestal být milujícím manželem a dobrý motcem. Neodrodil se své vlasti s horlivě propagoval slovanskou vzájemnost. Založil studentský spolek pro pěstování slovanských dějin a jazyků, nakoupil a opsal mnoho knih pro pražské museum, jeho zásluhou byl jmenován profesorem slovanských dějin a literatury ve Vratislavi Fr. L. Čelakovský. Purkyňovi se dostalo vysokých veřejných poct (čestného členství petrohradské Akademie a j.). Zasloužilý a slavný vrací se v dvaašedesáti letech do Prahy, aby tu vybudoval moderní fysiologický ústav. - Kniha chce beletristickou formou osvětlit význam Purkyňovy osobnosti a zasazuje jeho vědecký a lidský portrét do sociálně politických a myšlenkových skutečností jeho doby.

Berlín je od roku 1945 rozdělen ve dvě úplně protichůdné části. V západní polovině panuje nezaměstnanost, bída, pašování, černý obchod, krváková pakultura a zločinnost. Zasahují sem chapadla amerického ministerstva války - oddělení pro "psychologickou přípravu války". Jeho representanti podporují vše, co vychovává v mladých lidech gangsterské choutky. Není divu, že tu r. 1950 vzniká banda mladých zločinců, kteří podnikají smělé loupeže v obou sektorech, přinichž neváhají ani vraždit. Obě policie zahájí pátrání, které nemá úspěch, dokud nedosáhnou spolupráce, pro západní pány nežádoucí. Teprve pak se oběma orgánům sjednoceným úsilím podaří bandu zneškodnit.

Historický román líčí kruté poddanské poměry na náchodském panství v době vlády Marie Terezie. Na osudech představitelů tří generací skaláků ukazuje Jirásek růst třídního uvědomění selského lidu od trpné odevzdanosti až k otevřenému boji za právo a spravedlnost proti útlaku a zvůli panstva.

Zbierka poézie.