Text se pokouší sledovat prezentaci "antihrdinských rebelantů" navazujících na kultovní motorkový film Divoch z roku 1953.

Román vyšel poprvé roku 1993 ve Společnosti Josefa Škvoreckého, který asistoval spisovatelským počátkům Ivy Pekárkové a podle něhož je román stejně nevšední jako jeho autorka, je metaforou celého světa. Kniha je výpovědí o stavu světa zachycenou v uprchlických táborech, které se zrodily po druhé světové válce a od té doby se množí. Kulatý svět v mnohém rezonuje s feminismem, ale zároveň ho přesahuje pozorností k životním podmínkám a možnostem nejrůznějších národnostních, sociálních a náboženských menšin. Ke scelení textu autorka využila kulatost několika základních motivů, jako je zeměkoule, pomeranč nebo zárodečné vajíčko.

Uprchlické tábory považuje autorka za soukromé maloměsto, za přestupní stanice, a právě osobní zážitky a zkušenosti z těchto míst použila jako základ k napsání Kulatého světa. Román zachycuje představy a iluze, co znamená být svobodný, a zjištění, že svět je i „bolavý“. Iva Pekárková si zvolila za vypravěčku Jitku, dívku prchající z Československa, která opouští svého přítele Standu, s nímž žije v Praze, a vydává se na cestu do Jugoslávie. Při své cestě se nejprve dostane do Itálie, kde si užívá života, a později skončí v uprchlickém táboře v Rakousku.

Baladicky laděný román o posledním zakarpatském loupežníku vznikl na pozadí skutečného příběhu z let 1920-1921 a vyšel poprvé v r. 1933, kdy byl poctěn státní cenou. Hrdina vyprávění, válečný zběh, který utekl před frontou do rodných kopců a lesů, je v duchu tvořící se legendy povýšen na zbojníka - symbol odporu proti sociálnímu útisku.