Němečkovy umělecké metody bylo to, co je nazýváno dekorativním symbolismem: v románech Ďábel mluví španělsky (ze španělské války), Evropská kantiléna, v dramatech Rukopis času a Penězokaz a koneckonců i v obou povídkových knihách vydaných v exilu („manhattanské“ prózy Stín a jiné povídky a Bloudění v exilu) se jeho postavy stávají exponenty konkrétních společenských vrstev a skupin a přijímají funkci symbolů mravních a životních postojů.

Zbierka ľudových piesní v exilovom vydaní.

Eseje...

Vademecum pro toulavé Čechoevropany.