V tomto románu je terčem kritiky klasická výchova měšťanské ženy, která podle autora vede k zahálce, k hledání úniku v romantické literatuře a k cizoložství.

Portugalský realista, který se hlásil k Balzacovi a Flaubertovi jako svým učitelům a k `Evženii Grandetové` a `Paní Bovaryové` jako předlohám pro `Bratrance Bazilia`, nastavil v tomto společenském románu zrcadlo pokrytectví měšťácké společnosti a odhalil pravou tvář portugalských liberálů. Luiza, 25letá manželka úspěšného státního úředníka, důlního inženýra Jorge Carvalha, příjme za mužovy nepřítomnosti svou první lásku, elegantního a zámožného bratrance Bazilia Brita, který se právě vrací z cest po Evropě. Vzplane k němu znovu láskou. Jejich vzájemné milostné korespondence se zmocní služebná Julina, zatrpklá, nemocná, ale i vypočítává stará panna, která počne na Luize vydírat. Bazilio zbaběle odjíždí za dalšími milostnými dobrodružstvími. Luiza trpí pod tyranstvím své služebné: ze strachu před vyzrazením ji zahrnuje dary a koná za ni i domácí práce. Juliana zemře, avšak Luizina nevěra přesto vychází najevo: Jorge se o ní dozví z Baziliova dopisu. Luiza po nervovém otřesu umírá.