Kniha básní jednoho z nejvýznamnějších českých revolučních básníků, napsaná v moravském zátiší, kam se autor uchýlil před městem a jeho životem (první vydání v roce 1914). Ve verších přírodní lyriky promítá Neumann do přírody ideál svobodného a přirozeného života. Důležitý moment tu tvoří obroda básnických smyslů, schopnost konkrétního, nezprostředkovaného vidění, materialistické okouzlení krásou hmoty. Kniha je významným krokem české poezie k objektivní skutečnosti.

Reportáž psaná na oprátce byly Fučíkovy dopisy sestavené z motáků, které psal v roce 1943 z vězení v Pankráci. Dramaticky a emotivně zde líčí protinacistický odboj, výslechy, postavy spoluvězňů a dozorců. Text kolísá mezi svědectvím a sebestylizací. Autor zde nepochybuje o porážce nacismu a věří v komunismus jako jedinou budoucnost lidstva, což oslabuje hodnotu díla. Gusta Fučíková před prvním vydání skryla pasáže, ve kterých Fučík doznával svou vinu na zatčení odbojové skupiny a spolupráci s vyšetřovateli. Kniha potom vyznívala tak, že Fučík byl bezchybný jako hrdina, stojící na straně Rudé armády. Prvního úplného vydání se jeho spisy dočkaly v roce 1995.

Pokračování vzpomínek starého polského dělnického bojovníka, vzpomínek, jež jsou zároveň kronikou polského dělnického hnutí na přelomu století. V prvním díle autor líčí své dětství a nejranější mládí a tento druhý díl navazuje bezprostředně na konec prvého. Rudnicki vypráví o své politické práci, o mladých zmatcích a omylech tohoto období, o ideologických "bojích" mezi mladými socialistickými nadšenci, o přátelích i nepřátelích.

Radostně se pracovalo v kolchoze za rozvážného řízení Děkťarjeva, býv. čeledína, který se vypracoval na nejváženějšího kolchozníka v kraji. Pýchou vesnice byla Máša, dívka, která se zřekla svých snů o moskevské universitě, aby v sousední vesnici vedla lid ke kolektivní práci. Mezi Mášou a Vladimírem, synem Děkťarjeva, aktivním komunistou, se rozvinul milostný vztah. Pak však vypukla Vlastenecká válka. Když Němci obsadili sousední vesnici, jsou všichni obyvatelé odhodláni bránit se do té doby, než přijde posila. Máša, kt. udržovala spojení s obsazenými vesnicemi, stává se legendární hrdinkou. Ale i všichni ostatní dorůstají neosobního, nesobeckého hrdinství.

Slavný francouzský romanopisec líčí období po roce 1871. Alsaská rodina Simlerů kupuje továrnu v západofrancouzském městečku. Je to doba, kdy volná soutěž dosahuje nejvyššího stupně vývoje. Pevně semknutá rodina kapitalistů se pouští do honby za největším ziskem a dosud volnými trhy, do neúprosného boje s konkurenty. Peníze jsou jejím jediným fetišem, na nic jiného se v této rodině nesmí myslit. Jediný z těchto lidí, Josef Simler, zakolísá v okamžiku, kdy se před ním objeví možnost lidského štěstí, ale rodina má více síly. Surově zlomí odpadlíka a donutí ho, aby se vrátil na své místo ve smečce, ženoucí se za penězi. Uplývají však léta, kapitalismus dozrává, nastává jeho další období, koncentrace kapitálu, a Simlerové, které zatím firma a její zájmy úplně pohltily, začínají podléhat novým silám. Ovládají už celé město, zbídačili je, ale nezlomili své dělníky. Přichází den první stávky a Simlerové, už ani zdaleka ne tak silní jako před dvaceti lety, stojí před dvěma neřešitelnými problémy: jak odolat se svými zastaralými továrnami Američanům a jak se bránit proti rostoucímu uvědomění dělnické třídy. Je jasné, že podlehnou.

Román o roce 1920, kdy se bojovalo o hospodářský a politický charakter naší republiky, kdy šlo o to, zda v čele národa půjde děl. třída a povede jej k socialismu, nebo zda budeme státem imperialistickým. V románě, odehrávajícím se v Praze, se vypravuje o měšť. oportunismu soc. dem. vůdců, revolučních náladách pracujících mas, o rozkolu v soc. dem., o boji o Lidový dům, prosincové generální stávce a o zločinných methodách, jichž používala buržoasie k potlačení děl. třídy. Spojovacími postavami vyprávění jsou: Anna, přicházející do Prahy na službu do typicky měšť. rodiny, Annin milý a potom manžel Toník, slévač z Kolbenových sléváren, uvědomělý a statečný komunistický revolucionář.

Román, psaný r. 1862 ve vězení petropavlovském, předvádí `nové lidi`, ne již hrdiny romanticky rozervané a rozpolcené, ale lidi, kteří dovedou pracovat a jít pevně za vytčenými úkoly. Jeho hrdinové a hrdinky jsou lidé vysoké, mravní kultury. Vztah mezi mužem a ženou, hospodářská nezávislost ženy na mužovi, protest proti měšťáckému manželství - to jsou ve zkratce hesla románu. Lopuchov, Kirsanov, Věra Pavlovna a Rachmetov - to jsou ideály, obrazy lidí, jací mají být, ukazatelé cest k pravdivému, vítěznému lidství...

Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků)

A.L. Kielland, jehož román `Jacob` z r. 1891 vychází u nás po prvé, patří mezi nejpokrokovější spisovatele Norska 2. pol. 19. stol. Jako v ostatních dílech, i v tomto románu bojuje A.L.K. proti kapitalismu, kritisuje dravčí politiku lidí přišlých většinou z venkova a ženoucích se za prospěchem a kořistí, poukazuje na rozdíl mezi životem bohatých lidí a bídou dělníků. Hlavním hrdinou jeho příběhu je selský synek Törres, který se vypraví doměstazazlatem. Žádnýprostředek k jeho získání mu není dost špatný: dopouští se stejně lehce drobných krádeží jako rafinovaných, promyšlených intrik. Brzy se zmocní výsledku práce všech lidí ve svém okolí, především norskýchkupcůzestarých patricijskýchrodů, jež autor, sám z podobné rodiny vyšlý, líčí ve světle celkem sympatickém a příznivém. Svou bezohledností dosáhne Törres bohatství, postavení, ženy, jež ho kdysi odmítla a kterou může nyní podlesvévůlepokořit. On a jemu podobnítvoří vrstvu kapitalistů, kteří se zmocňují vlády nejen v obchodě a společnosti, ale i v politice a dostávají svět do krisí.

Gorkij neobyčajne starostlivo vykreslil charakter každej postavy: hrdinu nových čias, robotníka-revolucionára Pavla Vlasova a jeho matku, ubitú ťažkým životom, nesmelú, zakríknutú ženu, ktorá sa pod vplyvom svojho syna mení na odvážnu bojovníčku za práva proletariátu. Jednoduchá dejová línia dáva neobyčajne plasticky vyniknúť jednotlivým postavám. Matka je románom tendenčným, uvedomele straníckym a zároveň prvým románom, ktorý spája v sebe všetky prvky socialistického realizmu.

V Siréně, zpodobující vývoj průmyslového podnikání na Kladensku, postihuje na osudech čtyř generací dělnické rodiny vznik společenského a třídního uvědomění proletariátu, jak se vyvíjelo od prvních střetnutí jedinců s kapitalistickou společností až k organizovanému boji a vědomí třídní solidarity.

Prejavy a články Klementa Gottwalda. 1931-1932.

Zbierka Neumannových básní.

Budovateľský román.

1.diel

Monumentální románová trilogie "Křížová cesta" patří k vrcholným dílům vynikajícího sovětského spisovatele A. Tolstého, který ji napsal v letech 1921-1941. Líčí, jak žilo a jak se hroutilo carské Rusko, jak došel pracující lid přes utrpení občanské války k vítězství, jak se rodil první socialistický stát. Ústředním thematem trilogie je cesta ruské inteligence od starého společenského řádu k revoluci, lidu, socialismu.

Prejavy a články Klementa Gottwalda. 1932-1933.

Románová ilustrace politických událostí revolučních let 1917-1919 v Zakavkazsku, hlavně v Gruzii. Středem politického dění i románových zápletek je celonárodní boj gruzínského pracujícího lidu proti menševické vládě a pro zřízení vlády sovětské, a boje na poli válečném, hospodářském a ideologickém, které probíhaly ve všech vrstvách obyvatelstva. Název symbolisuje postoj menševicko-eserské inteligence, která ve spojení s majetnými třídami si počala uvědomovat, že sovětská vláda bude znamenat její nevyhnutelný pád, a `tváří v tvář tomuto nebezpečí` (Stalin) všemožně organizovala odpor proti dělnickorolnické moci.

První část své životopisné románové trilogie líčí dětství a růst vesnického chlapce na širokém pozadí ruského lidového života v penzenské oblasti v 90. letech min. stol. Z pozůstatků nevolnictví zvláště dlouho přežívají patriarchální rodinné rysy udržované despotismem dědovým. Postavení drobných zemědělců v dědině rozkolníků (pomorců-starověrců) je ztíženo ještě tím, že kazatelem a duchovním učitelem je jim kupec-vydřiduch-kulak, který "jde na ně s klackem i s božím slovem, ale domů - s úlovkem". A přece i v těchto "ďábelských temnotách" se najdou prostí, myslící lidé, kteří si uvědomují, že všechny svízele pocházejí od pánů a zazobanců, chráněných veškerou úřední mocí. V samorostlých hledačích pravdy vznikají již zárodky budoucnosti, rodí se ojedinělé formy protestu (zábor panské půdy), které povedou v budoucnu k osvobození všeho lidu, jehož pracovitost a nadání tu G. líčí v tradicích M. Gorkého.

Námětem je jedna z dramatických episod obč. války na Ukrajině v březnu 1918 - cesta tamanské brigády, která se na pětisetverstovém pochodu kubaňskými stepmi probíjela z bělogvardějského obklíčení k hlavním sovětským silám. Se všemi realistickými podrobnostmi je vylíčeno, jak desetitisícový zástup nejubožejší ukrajinské chudiny, s celými rodinami a majetkem vstupující do rudých oddílů, zástup lidí otrhaných, hladových a nedostatečné vyzbrojených, z počátku pouze pudově chápajících odpor proti statkářům a důstojníkům, změnil se ve společných bojích, usilovnou agitací a neúprosnou disciplinou vysoce uvědomělého proletářského velitele ve skutečný nerozborný železný proud, před nímž se nakonec bílí kozáci dali na útěk....

Ačkoliv demografie byla u nás před druhou světovou válkou na vysoké úrovni, neměli jsme ani učebnici, ani vypracovaný vlastní systém nauky o obyvatelstvu. Teprve r. 1948 vyšel učební text J. Korčáka Základy populační vědy a r. 1956 učební pomůcka V. Srba a M. Kučery Demografie. Obrat nastal r. 1957, kdy byla uvolněna většina demografických dat k publikaci. Tato studijní pomůcka zahrnuje v obrysech problematiku populačního vývoje, teoretické základy demografické vědy a souhrn poznatků o populačních zákonitostech. Místy se odvolává na připravovanou učebnici demografické statistiky V. Roubíčka, s níž tvoří základ systému demografie a demografické statistiky v marxistickém pojetí.