Sto let charty lidu.

Soubor 7 statí sovětských autorů o různých otázkách dialektického a historického materialismu. Jsou tu: Ždanov: "Projev v diskusi o knize G.F. Alexandrova: Dějiny západoevropské filosofie" (též v knize "Oumění"),Světlov,Ojzerman:"Vznik marxismu - revoluční převrat ve filosofii", Dvě stati Leonova: "Stalin o dialektice jako metodě revoluční činnosti" a "Lenin a Stalin o konkretnosti marxistické dialektické metody",Maximov:"Marxistickýfilosofickýmaterialismus a souč. fysika", Konstantinov: "Rozvinutí hist. materialismu v dílech Lenina a Stalina", Fedosejev: "Marxistická theorie tříd a třídního boje", Stati jsou přeloženy z časopisů"Bolševik","Izvěstija Akademijinauk SSSR"a "Voprosy filosofii". Všechny mají jeden společný rys: zdůrazňují hloubku a nerozlučnou spojitost vědecké filosofie a politiky proti někdejším obhájcům "čisté", od života odtržené filosofie.Všichniautoři vycházejí zeStalinovadíla: "O dialektickém a historickém materialismu".

Sovietsky historik o udalostiav v Čechách 1848.

Historická monografie líčí v 1. dílu, z jakých sociálně ekonomických kořenů rostlo u nás revoluční husitské hnutí, vrcholící r. 1420 založením Tábora. Ukazuje, že jde o hnutí protifeudální, zaměřené přededším proti největšímu feudálovi, církvi, a proti šlechtě. Rozebírá postavení jednotlivých tříd, a zvláštní pozornost věnuje postavení nejvíce vykořisťovaných složek tehdejší společnosti, městské chudiny a venkovského lidu. Hodnotí životní dílo M.J. Husa, jeho předchůdců i následovatelů, jako zdroj revoluční ideologie, zabývá se pak třídními boji na začátku 15. stol., husitskými bouřemi a založením Tábora, které je výsledkem revolučního boje nejširších lidových mas. Závěrem je podán nástin vývoje Tábora, jehož propracování je vyhrazeno dalším dílům monografie. Úvodem je předesláno kritické zhodnocení buržoasních historiografických prací o Táboře.

Sborník projevů ze společného zasedání obou akademií, jmenovaných v podnázvu knihy, je uveden známým listem I.P. Pavlova mládeži, po němž následují projevy představitelů obou institucí a dopis účastníků konference J.V. Stalinovi, slibující rychlou likvidaci nedostatků v rozvoji Pavlovova učení, jehož bude maximálně využito k budování komunismu v SSSR. Jádrem knihy jsou dva referáty. V prvém K.M. Bykov požaduje zásadní uznání klasických objevů Pavlovových pro všechny obory fysiologie a mediciny a další tvůrčí, nedogmatické rozvíjení jeho odkazu. V druhém A.G. Ivanov-Smolenskij ukazuje cesty tohoto rozvoje v oboru pathofysiologie a vyšší nervové činnosti. Z referátů a diskuse vyplynulo usnesení, které konstatuje, že "zpracovávání P. vědec. odkazu v mnohém směru nešlo přímou cestou rozvoje jeho myšlenek" a odmítá ty sov. vědce, kteří dokonce podlehli zahranič. nevědec. idealistickým koncepcím a uškodili tak P. učení jako mocné přírodověd. základně materialistického světového názoru. Stanoví pak body plánované vědecké práce ve fysiologii a v lékařství, rozvíjející Pavlovovu základnu, jakož i jejich aplikaci ve školení adeptů těchto disciplin.